Dárkování

Jana Frantíková

Štědrovečerní atmosféra. Rozsvícený stromeček, vánoční koledy, vůně cukroví, rozzářené oči dětí a svátečně naladění rodiče. Pod stromečkem leží dárky. Osmiletá holčička rozbalí svůj první dárek. V krabičce leží nůž – rybička. A holčička poděkuje slovy: „No, konečně. To je dost, že jste mi ten nůž konečně dali“. Atmosféra by se dala krájet… takže by se třeba ten nůž mohl hned použít, co říkáte?

Ta holčička jsem byla já. Chodila jsem do skautského oddílu, všechny světlušky už měly svůj nůž a já pořád nic. Byla jsem opravdu ráda, když jsem nůž našla pod stromečkem a měla jsem dojem, že jsem vyjádřila svoji radost a vděčnost. Moji rodiče naopak měli dojem, že se chovám neomaleně a nevděčně a navzdory tomu, že byl Štědrý večer, měli potřebu mě vychovávat.

Dávání dárků i přijímání dárků je náročná disciplína. Může být okolo toho mnoho radosti, ale také zklamání, a to jak na straně dárců, tak obdarovaných. Dívala jsem se o Vánocích na slzy své holčičky, která našla pod stromečkem svůj první vysněný mobil ve zlaté barvě, tak jak si přála. Její sestra dostala bílý, ale byla na něm vyrytá kytička. Ten zlatý byl bez kytičky… Nebyla to nevděčná holčička, jen neunesla celou emocionálně náročnou situaci a pak se rozplakala pro úplnou drobnost.

Když jsme slavili první Vánoce s našimi novými dětmi, které k nám přišly z dětského domova jako předškoláci, měly také na Štědrý den velká očekávání. Netěšily si na to, co dostanou ony, ale jakou radost budeme mít z dárků, které pro nás nakoupily. Zářily jim oči, když jsme se natahovali po balíčku od nich. Balíček zabalený ušmudlanou rukou a omotaný několika metry vánoční stuhy byl znamením lásky. Nepamatuji se, co bylo uvnitř, ale nezapomenu na jejich pohled, když jsme dárek rozbalili a radovali se z něj.

Zase se blíží advent, vánoční atmosféra, pečení cukroví a nakupování dárků. A nakonec zabalené dárky pod stromečkem. Kéž by dárky, které mají být výrazem lásky, nepřinesly zklamání. Ne každý dárek se povede. Některý se nelíbí, některý se nehodí, některý nepadne. Nesoustřeďme se na dárek, ale na dárce – vždyť láska skrytá v dárku se vždy líbí, vždy se hodí a vždycky padne. A až uslyšíte koledy, vzpomeňte si s vděčností na ten největší Dar, který jsme dostali. Ne za zásluhy, ale z lásky: Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. To je opravdu důvod k radosti a oslavě, že? 🙂