Manželova maminka uměla snad téměř vše. Uměla háčkovat ubrusy i nahazovat zdi, šít prošívané deky i zrýt zahradu, plést svetry i stáhnout králíka, prostě uměla toho mnoho. Jednu věc ale opravdu neuměla. Neuměla přijímat dárky. Když jsme se k ní blížili se zabaleným balíčkem, tak ještě před rozbalením jsme slyšeli: „To ale opravdu nepotřebuji.“ Časem to dokonce vylepšila na: „To si určitě vezmete zpátky“. Dovedete si představit, jak bylo pro nás těžké vymyslet dárek, který by našel alespoň uznání, když už ne ocenění? Pamatuji na jednu příhodu. Babička bydlela na vesnici a na brance u plotu neměla schránku. Pošťačky proto dopisy strkaly mezi laťky v plotě, a tak se mnohdy stalo, že korespondence putovala s větrem po zahradě. Koupili jsme tedy plechovou poštovní schránku, a protože měla babička zrovna narozeniny, zabalili jsme ji jako dárek. Když jsme ho předávali, ujišťovala jsem babičku, že tentokrát je to něco co opravdu, ale opravdu potřebuje. Babička vzala dárek, zahrkala s ním a s úsměvem prohlásila: „Tak to je něco na hrob, ne?“
Co se týká darů, vybavuje se mi ještě jedna informace ze školení pro účetní. Dar je něco, co je zadarmo. Něco, za co není žádná protislužba. Jistě, na školení šlo hlavně o to, aby se neúčtovaly úplaty za nějakou práci jako dary a tím se nekrátily daně. Mně se to však vybavuje, když sleduji, jak je pro mnohé lidi těžké přijmout nějaký dárek či dar. Od postoje: „To si přece nezasloužím“ se někteří posouvají do pozice: „Musím to oplatit“. Pak složitě zjišťují, kolik to dárce stálo a dávají si pozor, aby oplatili darem minimálně stejné hodnoty nebo raději trochu vyšší. Takovým lidem ve chvílích, kdy je chcete obdarovat, vlastně způsobíte trápení.
Proč je pro nás někdy tak těžké přijímat dárky?
„Tohle opravdu nepotřebuji.“ „To si vážně nezasloužím.“ „Za to se musím nějak revanšovat.“
Ano, často je nám darováno něco, bez čeho se můžeme obejít. Nepotřebujeme ale někdy také prostě prožít radost?
Ano, často, či spíš velmi často dostáváme dárky, které si nezasloužíme. Ale není dárek spíš projevem lásky druhého než odměna za naše zásluhy?
A nutnost se revanšovat? Dárek není výměnný obchod.
Asi mnohý z nás zažil, jak mu bylo líto, když někdo nedokázal přijmout něco, co mu s láskou přichystal. Zároveň asi každý z nás někoho zranil, když špatně reagoval na obdarování.
Myslím ale ještě na další rovinu. Bůh nám nabízí mnohé dary. Hlavní dar je milost skrze Ježíše Krista. Pak jsou mnohé dary, které nám z lásky připravil.
Nereagujeme někdy stejně?
„Tohle opravdu nepotřebuji. Já se přece obejdu sám, nepotřebuji žádnou milost.“ A jak chceš bez ní žít?
„To si vážně nezasloužím.“ Ano, nezasloužíš. Dar je něco, co je nám nabízeno zadarmo. Nikdo si nezaslouží Boží milost, proto je to dar.
„ Za to se musím nějak revanšovat.“ Nemusíš. Chce to pokoru – říci děkuji a dar přijmout. To, co budeš dávat zpět, musí být z vděčnosti a ne na oplátku. Nemusíš a ani nemůžeš si nic odpracovat.
Je před námi období přijímání a dávání dárků. Mysleme na to, že dar je věc lásky a milosti. Naučme se přijímat i dávat.
Jak od lidí, tak od Boha.