Tato otázka je klíčovým momentem jednoho biblického příběhu. V něm nešlo o nic menšího než o život člověka.
Je jasné, že ten, kdo je schopen položit tak přímočarou otázku, žije s druhým ve vztahu důvěry a vydanosti.
Proč je důvěra pro náš život tak důležitá?
Jistě jste už někdy zaslechli staré přísloví, které používá většina slovanských národů: „Důvěřuj, avšak prověřuj!“ O čem vypovídá? Buď o tom, že je mezi námi opravdu málo důvodů ke vzájemné důvěře, nebo se chceme vyvarovat důvěry naivní.
Co tedy my sami můžeme o důvěře říci?
Je vztahem zaměřeným k naší budoucnosti, stejně jako veškeré naše jednání. Vyrůstá v přítomnosti a těží z minulosti. Je vztahem spolehnutí se na druhé. Je předpokladem pro život každé rodiny, komunity, společnosti.
Příběh o důvěře je velmi barvitě vylíčen v První knize Samuelově (nahlédni zejména do 1S 20,1-16).
Už na začátku jsem zmínil, že někomu jde o život. Tedy nikomu menšímu než Davidovi, miláčkovi izraelského lidu, oblíbenci mnoha spolubojovníků.
Král Saul se bojí o svou prestiž a trůn. Byl to král, kdo kdysi zatoužil mít Davida – odvážného bojovníka a zároveň dobrého hudebníka – ve své blízkosti. Tentýž král nyní hledá záminku, jak se ho jednou provždy zbavit.
David utíká, schovává se a nakonec se s prosbou o pomoc obrací na Jónatana. A tady se náš příběh začíná podobat pověstné struně před prasknutím. Jónatan je nejen přítelem Davidovým, nýbrž i královských synem. Jasný střet zájmů…
Co je víc: důvěrné a oddané přátelství, nebo povinnosti vůči vrchnosti, vůči vlastní rodině?
Jónatan je ve chvíli krize jediným člověkem, kterému je David schopen důvěřovat. Utečenec prosí o pomoc, radu, snaží se porozumět, čím se králi znelíbil, žádá přítele o pomoc či ukončení trápení. Není větší důkaz vydanosti příteli: tady mě máš, můj další osud je spojen s tvým rozhodnutím.
Cítíme, jak je přátelství a důvěra mezi těmito muži napínána do samé krajnosti. Kolik zbývá k přetržení? Právě v takovém okamžiku se projeví charakter. Jónatan se příteli stává tím, co předznamenává jeho jméno, skutečným „Darem Božím“.
Tím prvním, co Jónatan příteli přináší, je povzbuzení a naděje. Povzbuzení dává sílu pro okamžik krize, naděje sílu do budoucnosti: vše se může v dobré obrátit.
Tím druhým je nabídka: „Co chceš, abych pro tebe udělal?“ Vyjádření ochoty spojit se v krizi s druhým bez zbytečných řečí, poučování, moralizování. Jde o postoj: „Jsem tady, abych ti pomohl tak, jak právě potřebuješ.“
Třetím krokem je realistický pohled a plán: „Co uděláme teď, co bude následovat když…“ Pohled zvenku může a má být pro toho, kdo je „uvnitř problému“, osvobozující, může a má být cestou ze skleslosti a rezignace.
Nakonec své přátelství stvrzují přísahou před Bohem Hospodinem, před nejvyšší možnou autoritou v životě člověka. Bůh je svědkem slov a činů: nynějších i budoucích.
Pozoruhodné je, že oba muži svou dohodu dodrželi. Jónatan pomohl k záchraně Davida před rozzuřeným králem, David se postaral o Jónatanova potomka.
Vztah s druhým, v němž si vzájemně důvěřujeme, nabízí následující:
- Jsme tu pro sebe navzájem.
- Přinášíme povzbuzení a naději.
- Krizovou situaci hodnotíme realisticky, společně hledáme východisko.
- Potvrzujeme vzájemnou věrnost, pomoc, milosrdenství.
- Náš vzájemný vztah je založen na důvěře v Boha.
Dovolím si ještě krátký přesah do naší doby. Víme, že s dodržením slova, smlouvy nebo závazku je to dnes hodně problematické. Slovo, podepsaná smlouva či potvrzený závazek pro mnohé nic neznamenají. Nemáme respekt před zákonem, ale především nemáme respekt před Bohem. Mnozí nevěří ve vyšší spravedlnost. Nevěří, že každé nespravedlivé jednání bude jednoho dne potrestáno.
Přesto má každý naději, dokonce i podvodník a ten, kdo nedodržel závazek!
Bůh se rozhodl nám důvěřovat, a proto s námi uzavřel smlouvu. Na kříži, kde visel Ježíš, podepsal Bůh smlouvu a nechal tam místo, kam se vejde podpis každého z nás.
Z Boží strany je vše naplněno a připraveno. Bůh dodržel svůj slib a krví vlastního Syna zaplatil za každé naše selhání. Na tu smlouvu o našem vykoupení a odpuštění je potřeba doplnit jen vlastní podpis. Smlouvu s Bohem může podepsat každý, kdo to myslí vážně: kdo si uvědomuje, že si milost a odpuštění nezaslouží, ale zároveň je odhodlán důvěřovat Bohu a jeho milosrdenství.
Možná máš pocit, že tvůj podpis dávno vybledl. Možná se cítíš být mimo Boží milost… Pak není nic jednoduššího, než svůj podpis obnovit. Můžeš hned…
Několik citátů o důvěře:
Bez důvěry není přátelství. (Epikúros)
Než člověk někomu věnuje důvěru, má se podívat na jeho způsob života a na jeho charakter. (Démosthenés)
Kdo ztratí důvěru, víc ztratit nemůže. (Publius Syus)
Důvěra dává rozmluvě víc než inteligence. (F. D. de la Rochefoucauld)
Lhářův trest nespočívá v tom, že mu nikdo nedůvěřuje, ale v tom, že sám není schopen někomu věřit. (G. B. Shaw)
Nemůžete jeden druhému důvěřovat? Pak si také nemůžete navzájem pomoci! (Josef Čapek)
Petr Plaňanský