Hana Pinknerová

Spoustu věcí dělám jen tak. Jakože na nich vlastně nezáleží. Přitom cokoli z nich může mít pro někoho jiného velký význam. A i kdyby si mé práce nikdo z lidí nevšímal, Bůh ano. 

Jak asi víte, mám knihkupectví. Je to malý obchod s pečlivě vybraným sortimentem. Nikdy mě nenapadlo, že by mohlo nějak záležet na tak banální záležitosti, jako je pravidelné rozesílání e-mailů s novou knižní nabídkou. Vždyť je to tak mechanická rutinní věc. 

Posílám takové e-maily pravidelně jednou týdně  na spoustu adres. Naučila jsem se to v časech karantény, kdy jsem chtěla dát zákazníkům na vědomí, jaké knihy bych jim ráda doporučila, kdyby navštívili můj obchod. 

Trochu jsem se v tom hledala. Sledovala jsem, jakými texty doprovázejí svou nabídku jiné obchody, kolik knih najednou nabízejí a jak se to vůbec celé dělá. Nechtěla jsem, aby můj mail vypadal jako všechny ostatní, ale zároveň mělo být jasné, o co jde. Sama na sobě jsem testovala, kolik doporučovaných titulů jsem ochotná si prohlížet a co už je na mne moc. 

Hodí se být trošku osobní, i když jde o obchodní sdělení? Je vhodné použít i nějaký hezký obrázek kromě fotek knižních obálek? Jak vidíte, jde o celkem jednoduchou záležitost, která ovšem i tak skýtá spoustu otázek, pokud jste ochotní si  je položit. 

Nakonec se mi podařilo si nastavit určitou šablonu. Vždycky v pondělí se tím zabývám a beru to jako takovou docela běžnou pracovní povinnost. Představuju si, že spousta adresátů se na má doporučení a knižní tipy ani nepodívá. Ale zcela jistě také vím, že pro některé je to důležitá součást jejich týdne. Dostanou od někoho mail s hezkým obrázkem, osobním pozdravením a povídáním o zajímavých knížkách. 

Když se mi poprvé ozvala jedna z adresátek s poděkováním „za ty krásné mailíky“, byla jsem v šoku. Cože? Moje pracovní aktivita najednou nabyla jiného významu. Ta paní to opravdu čte. Ona se těší na každé pondělí, protože dostane ode mne e-mail. Nezůstalo u jediného ohlasu, ozývaly se další ženy. 

Skoro jsem se styděla, že jsem to psala „jen tak“. Nemyslela jsem na adresáty osobně. Ani já sama jsem dost nevěřila významu toho, co jsem dělala. Jen jsem prostě posílala e-maily. A lidi mi začali odpovídat. Došlo mi, že nic není jen tak. Všechno, co dělám, je doopravdy a může mít pro někoho jiného konkrétní osobní význam. Co když to platí obecně, jen já si toho nevšímám?

Psáno pro magazín Proboha

Tabita 2/2023