Jakub Limr
Každý z nás má seznam míst, kde jsme potřeba, stejně jako seznam účtů, které musíme platit. Práce se sama neudělá, jídlo se samo neuvaří, prádlo se samo nevypere. Už roky je heslem naší společnosti: Nemám čas. Nemám čas na věci, které bych chtěl. Nemám čas na věci, které mám rád. Ještě hůř – nemám čas na lidi, které mám rád. Skutečně má život takhle vypadat? ptáme se sami sebe. A pak se trochu ukonejšíme tím, že čas nemá nikdo, takže je to vlastně normální.
A pak je tu Ježíš Kristus. Ten, který o sobě prohlásil: „Já jsem ta cesta, pravda i život.“ Já vám řeknu, jak to je. Ukážu vám, co je normální. Povedu vás do života… a životem.
Ježíš měl na svůj pozemský úkol jenom tři roky. Muselo se mu do nich vejít hledání učedníků a jejich výchova. A také služební cesty plné uzdravování a kázání. Nebo naplnění minimálně tří stovek starozákonních proroctví. Ježíš taky měl svůj seznam.
Ale nikdy nespěchal. Nikdy ho nevidíte běžet. Nesprintuje, bezhlavě nepobíhá. Nikdy s jazykem na vestě nezpívá hymnu brouka Kvapníka ze Včelích medvídků: Přátelé, chvátám, chvátám, nemám chvíli klid. Já tam, já tam, dávno už měl být. Bez dechu, ve spěchu, ženu si to po mechu. Pověřen úkoly, ženu si to po poli.
Ježíš měl hodně práce, dokonce velmi důležité práce, ale nikdy není uspěchaný. Nikdy se nenechal pohltit zaneprázdněností.
Kristus byl na sto procent Bůh, stejně tak na sto procent člověk. Je na něm vidět, jak Bůh zachází s časem, a zároveň, jak má člověk zacházet s časem. Jedno slovo se v souvislosti s Ježíšovým tempem objevuje znovu a znovu, a to ve všech čtyřech evangeliích: chodil či šel.
Například Markovo evangelium 2,14 (ČEP): A když šel dál, viděl Leviho, syna Alfeova, jak sedí v celnici, a řekl mu: „Pojď za mnou.“ On vstal a šel za ním.
Protože šel, neřítil se, ani neběžel, ani nespěchal, měl šanci všimnout si Léviho. Dívám se na tohoto novopečeného apoštola a říkám si: Když následoval Ježíše, tak šel s ním. Přizpůsobil se Ježíšovu tempu. A pokud Lévi následoval neuspěchaného Ježíše, pak Lévi žil neuspěchaný život.
V jakém tempu se odehrává váš život? Jste ve stresu? Cítíte se zavalení? Snažíte se všechno stihnout a zvládnout? Ježíš vás zve k sobě. Dá vám něco, co jste dlouho nezažili: svůj odpočinek.
Léviho známe také pod jménem Matouš. Jde o autora Matoušova evangelia, které líčí Ježíše, jak říká: Jste unavení? Jste vyčerpaní? Vyhořelí z náboženství? Pojďte ke mně. Pojďte se mnou stranou a obnovíte svůj život. Ukážu vám, jak si skutečně odpočinout. Choďte se mnou a pracujte se mnou – sledujte, jak to dělám. Naučte se nenásilnému tempu milosti. Nevložím na vás nic, co by byla zátěž nebo co by vám špatně padlo. Držte se ve společnosti se mnou a naučíte se žít svobodně a lehce. (Matouš 11,28-30; překlad z MSG).
Ježíš nebyl uspěchaný. Proč myslíte, že my uspěchaní jsme? Není to tak, že se za něčím ženeme anebo před něčím utíkáme? V obou případech o něco přicházíme. Stejně tak naše okolí. Vražedné tempo je zloděj okrádající nás o životní poslání. Kvůli vysoké rychlosti si nevšimneme příležitosti, kdy můžeme pomoct; ignorujeme člověka, se kterým si můžeme promluvit. Láska není kompatibilní s uspěchaností. Spěch odpuzuje lásku.
Když jeden z následovníků neuspěchaného Ježíše definuje lásku, tak jako první napíše: Láska je trpělivá. (1. Korintským 13,4) Láska si dělá čas. Láska umí přizpůsobit tempo.
Mnoho lidí si myslí, že potřebují víc času. Co když víc než svůj čas potřebujeme restartovat lásku? Mám pro vás kratičkou restartovací modlitbu. Co kdybyste ji vyměnili za melodii brouka Kvapníka?! Co kdybyste se ji – nehledě na to, kde zrovna jste na své duchovní cestě – zkusili modlit alespoň pár dní. Ta modlitba zní: Bože, pomoz mi jít dostatečně pomalu, abych naplno žil svůj život a hluboce miloval lidi.
Tabita 2/2023