Martin Kop

Přijměte pozvání do míst divokých, která dýchají tajemstvím a dobrodružstvím – do údolí, jež v dobách dávných vyhloubila řeka Oslava a jež se tudy dosud probíjí mezi skalami. Cestou na nás čekají trampská tábořiště a pomníčky, které připomínají jejich někdejší věhlas. Je to kraj historický, jímž procházela hranice třebíčského benediktinského opatství, které založila přemyslovská údělná knížata a které spravovali třebíčští opati. Byla to zároveň hranice vojenská, na níž panovalo napětí a na níž se odehrály nesčetné potyčky, jak ostatně dokládají mnohé zříceniny hradů, které tuto hranici kdysi střežily. Hrad na jednom břehu patřil klášteru, zatímco na protějším břehu stával hrad světský. Jak asi spolu jejich posádky vycházely?

Na 15 km dlouhou cestu se budeme muset vydat pěšky. Trasa je určena pouze zdatným turistům a za sněhu a vyššího stavu vody může být neschůdná. Na start se lze dostat třeba po železniční trati č. 240. Když vystoupíte v Náměšti nad Oslavou, hned před nádražní budovou je třeba řídit se červenou turistickou značkou, která vás nejprve provede městem a pak vás bude provázet po větší část cesty. Než překročíte řeku a začnete stoupat vzhůru, podívejte se na protější kopec, na němž se tyčí náměšťský zámek(obr1), který držel například Karel starší ze Žerotína.

Nyní nás čeká 3,5 km výstup polní cestou i lesem a posléze sestup do údolí Oslavy. K řece se přiblížíme na 30. říčním kilometru v lokalitě u Vlasáka. Když mineme dětský tábor, konečně budeme mít řeku na dosah. Nyní vcházíme do zužujícího se údolí a obklopují nás větší i menší skály(obr2). A najednou před jednou z nich stojíme(obr3). Budeme ji muset překonat pomocí řetězů v ní ukotvených. Za další skalkou se nám otevře výhled na trampské tábořiště Zlatá podkova s totemem(obr4). Když se před ním zastavíme, dobře se zadíváme na orla na jeho vrcholu a přimhouříme oči, možná zaslechneme šerifa, jak za doprovodu kytary zpívá o lososovi, co táhne peřejí.

Další část údolí je kvůli skalám neprostupná, proto ho opustíme a začneme stoupat po úbočí výš a výš. Zanedlouho se nám otevře výhled na ostroh na protějším břehu, na němž kdysi stával Sedlecký hrad. Naše kroky však směřují k pozůstatkům jiného hradu – ke zřícenině Lamberk. Cesta zdánlivě ubíhá pomalu, ale zničehonic se před námi objeví suťové pole(obr5). A ne jedno. A už vidíme turistický rozcestník s odbočkou na ostroh, na němž nacházíme zbytky zmíněného hradu(obr6). K jeho nejznámějším pánům patřil rytíř Jan Sokol z Lamberka, slavný válečník, který bojoval na straně moravského markraběte Lucemburka Prokopa, ubránil Znojmo proti Zikmundovi Lucemburskému, obsadil město Laa a udržel je. Vedl též české žoldnéře do Polska a velel jim ve vítězné bitvě u Grünwaldu. Co když na výpravu s Janem Žižkou do Polska odjížděl právě odsud? Co mu asi táhlo hlavou, když se naposledy díval do údolí Oslavy? Tušil snad, že z Polska se už nevrátí?

Naše putování se chýlí ke konci. Směřujeme k rozcestí Pod Pastýřkou, ale cestou nezapomeneme dobře sledovat protější břeh, abychom nepřehlédli vyhlídku Gloriet(obr7). Z rozcestí budeme dále stoupat po modré turistické značce přes Pastýřku, kolem táborových základen až do Březníku a dále k vlakové zastávce v Kralicích nad Oslavou. Cesta divokým údolím Oslavy tímto končí. Zde začíná dobrodružství s Českými drahami.

Tabita 1/2023

Cesta do údolí Oslavy II

Martin Kop

Chcete zažít dobrodružství? Šplhat po skalách jako kamzík a za odměnu spatřit nádherné údolí divoké řeky? Chcete navštívit zříceninu mysteriózního hradu a najít místa s nádechem skautské a trampské romantiky? A přitom neujít víc než 6 km? Pak byste se měli vydat právě do údolí řeky Oslavy!

Zadejte si do navigace obec Senorady. Pozoruhodná je tím, že se v roce 2005 přesunula z Kraje Vysočina do kraje Jihomoravského. Na návsi narazíte na žlutou turistickou značku. Vydejte se po ní směrem na severozápad (směr Senoradský mlýn). Cesta vás povede kolem pozůstatků bývalé tvrze. Stávala zde od poloviny 14. století a dnes po ní zbyly jen valy, které jsou však stále impozantní a dobře patrné. Zanedlouho dojedete k Senoradské kantýně, kde doporučuji zanechat svůj vůz. Můžete se zde občerstvit, nabrat sil a pak sestupovat stále rovně směrem k řece. (Žlutá značka nás v tuto chvíli opouští.) U řeky narazíme na rozcestí Pod Levnovem.

Zde je třeba se vydat doleva, proti proudu, po úzké stezce (vede tudy červená, žlutá a zelená značka), která vás přivede k budově bývalého mlýna. Stavbu dokládá písemná zmínka z doby před třicetiletou válkou: ve Smolné knize velkobítešské je zapsáno, že tovaryši okradli mlynáře o 30 tolarů a zbili ho. Mlýn přestal sloužit svému účelu před téměř sto lety. Přesto se můžete zastavit u mlýnského kola.

Nyní je čas překonat po mostě řeku Oslavu. Vzápětí zahneme doprava a po železné prohnuté lávce přejdeme na levý břeh říčky Chvojnice. Asi kilometr proti proudu bychom našli místo, kde se svým oddílem tábořil Jaroslav Foglar. My však nyní začneme stoupat směrem k cíli. Cestou budeme muset překonat převýšení asi sto padesát metrů. Vydáme se doleva – po stezce, která začíná asi 20 metrů za prohnutou lávkou. Při výstupu ke skalám a výhledům se zastavíme u znaku lesní moudrosti, který připomíná trampy ze Slunečního údolí. Můžeme si vydechnout a vzpomenout, jaké to bývalo sbalit si usárnu a vyrazit s Čírem a Melounem, jak zpívali bratři Ebenové, sedět navzájem propojeni v jednom kruhu u ohně, poslouchat písně a vpíjet oči do tmy s nadějí, že se ten krásný okamžik nestane minulostí.

Je čas popadnout dech a stoupat dál od jednoho skalního stupně k druhému. Můžeme se zastavit u výhledu na řeku, pak vybrat tu správnou skalní průrvu a jít dál. Právě teď nastala chvíle ukázat, že ještě nepatříme do starého železa. Pečlivě volíme cestu, sledujeme skalnatý terén, správně našlapujeme a stále stoupáme. Pamatujeme na základní pravidlo lezení o třech pevných bodech, které nám dávají při postupu vzhůru jistotu. Konečně… právě jsme dorazili na plošinu, odkud vidíme panorama údolí Oslavy, včetně dominanty Dukovan v pozadí.

Stanuli jsme u tajemného hradu Levnov, který byl postaven za vlády otce vlasti Karla IV., aby pak o něj několikrát bojovali jeho moravští synovci Prokop s Joštem. V 15. století ho v nejisté době po husitských válkách obsadili němečtí žoldnéři, kteří nedostali od Albrechta Rakouského zaplaceno a začali loupit v okolí. A to se stalo hradu osudným. Moravská vojska zasáhla a místní sedláci pak opuštěný hrad rozebrali na stavební materiál.

Na Levnově jsme narazili na červenou turistickou značku, která nás zavede zpět do údolí ke Ketkovickému mlýnu. Mlýn vznikl nejspíš v polovině 14. století zároveň s hradem a fungoval až do roku 1950. Mineme ho a pokračujeme na most přes Oslavu, kde se můžeme kochat krásným výhledem vzhůru ke stěnám hradu, odkud jsme právě sestoupili. Cesta vysekaná ve skále nás přivádí zpět k Senoradské kantýně. Nastal čas spočinout a zvážit, kam se vydáme příště.

Tabita 2/2023