Luba Šťastná
Nedávno jsem byla na sešlosti, kterou pořádali jedni mí známí k příležitosti svého výročí. Když jsem se dozvěděla, že na setkání přijede Vojta Kodet, zatetelilo se mé srdce. Kázání Vojty Kodeta provázela počátky mého křesťanského života a vím, že z jeho promluv přijmu vždy něco podnětného. Když přijel, snažila jsem se pohybovat v jeho blízkosti v naději, že zaslechnu něco moudrého a oslovujícího. No, musím říci rovnou, že se bratr Kodet bavil úplně normálně. Přesto mě jedna jeho věta oslovila natolik, že si ji často připomenu. Někdo mluvil o tom, že při hloupých diskuzích se nejen nezapojuje, ale odchází, protože je mu líto času. Na to bratr Kodet řekl právě tu větu, která ke mně mluvila. Totiž že stále více prožívá, že času je málo.
Času je málo – to není vůbec o tom, že máme zrychlit, že máme být výkonnější, rychlejší, že se nesmíme zastavit… Naopak, někdy je to právě o tom, že máme zpomalit, dělat věci v klidu a pořádně.
Že máme hledat, co je přednější, co je důležité, co má cenu. Času je málo a je škoda ho „probendit“ a je škoda ho „prosprintovat“.
Čas je Boží dar a na nás je ptát se Pána, jak s ním zacházet.
V tomto čísle najdete články také (ale nejenom) o čase.
Udělejte si čas J, uvařte kávičku a začtěte se do nového čísla Tabity.
Tabita 2/2023