Hany Pinknerové se ptala Milena Krumphanzlová

  • Na pultech knihkupectví leží tvoje čerstvě vydaná kniha Být blíž. Můžeš nám ji představit? V čem se liší od těch předchozích?

Na první pohled se tato nová liší od mých předchozích svou tloušťkou, tedy počtem stran. Má jich 415 a oproti mým obvyklým plus mínus padesáti fejetonům jich přináší tři sta šedesát šest. Taky je na první pohled krásná. Ne že by mé ostatní knihy nebyly hezké, ale tato je mimořádná. Vydavatel jí věnoval výjimečnou péči, je bohatě ilustrovaná, má pevné desky a poloplátěnou vazbu se sametově hebkým potahem. Výtvarnice Markéta Müllerová si dala záležet. Ačkoli jsme se nikdy osobně nesetkaly, našla si můj facebookový profil a prohlédla si, jak vypadám. Do ilustrací pak vtělila mne v mé reálné podobě. Tedy mne v drobet zušlechtěné podobě. Péče, jakou vynaložila, je zjevná a mě to dojalo.

Jinak musím přiznat, že žánr čtení na každý den nemám ráda. Vždycky jsem jím tak trochu opovrhovala, a proto když mi poprvé přišlo na mysl, že bych něco takového zkusila sepsat, bránila jsem se. Měla jsem však neodbytný dojem, že Bůh se usmívá a říká něco jako: „Já myslím, že bys to měla napsat.“ Smlouvala jsem asi čtvrt roku. Myslela jsem si, že nebudu mít tolik nápadů, že to nezvládnu. Ještě víc než jindy jsem se musela spolehnout na to, že Bůh mi nápady pošle. A on to dělal! Servíroval mi je jak na stříbrném podnosu, pěkně v malých dávkách, abych je stačila zpracovávat. Ještě nikdy se mi nic nepsalo tak snadno a rychle. Objevovala jsem v sobě věci, o nichž jsem neměla tušení, že tam jsou. Co já toho měla v sobě o tvořivé modlitbě! Tolik jsem se při psaní naučila.

  • Patříš sama mezi čtenáře právě tohoto typu knih?  Malé zamyšlení každé ráno může přinést velkou inspiraci pro celý den. Zažila jsi to u některé z těchto knih?

Jak jsem už řekla, nemám tento žánr v oblibě. Připadalo mi, že když si člověk čte takové ty různé „veršíčky se zamyšlením“, už pak necítí potřebu číst Bibli pěkně pořádně. Možná je na vině také moje netrpělivost. Já moc nedokážu pěkně den za dnem po troškách něco číst. Nicméně nepochybuju o tom, že jeden ranní podnět může člověka inspirovat na celý den. Může to být text, ale také cokoli jiného. Bůh se ve své řeči k nám neomezuje jen na slova. Můžeme ho vnímat všemi smysly.

  • Pro koho je tvoje kniha určena především? Je v ní čitelný tvůj osobitý úhel pohledu, s jakým se díváš na Boha a na tento svět, nebo ses naopak snažila najít inspiraci vně svého světa?

Má kniha je určena každému, kdo by chtěl se mnou projít rokem den za dnem. Nemyslím, že je nutně pro ženy, ačkoli tím, že já jsem žena, budou ženy mému pohledu lépe rozumět. Nicméně mužští čtenáři se zatím vyslovují pochvalně. Inspiraci nacházím všude kolem sebe a svým osobitým úhlem pohledu ji reflektuji. Pokud jsem uvěřila, že Bůh je všude a je neviditelný, musím se soustředit na jeho projevy. Jako u větru. Nevidím vítr, ale vidím, že fouká. Dávám tedy pozor na to, co Bůh dělá. Často rozpoznávám jeho působení v překvapivých projevech.

  • Máš pro naše čtenáře nějakou radu, jak žít s Bohem každý den a vnímat jeho přítomnost, která se ti v životě opravdu osvědčila?

Mám jen jednu stále stejnou radu. Hledejte Boží milostné vzkazy. Nechte se přesvědčovat, že vás Bůh miluje, že mu na vás záleží, že o vás pečuje a že moc dobře ví, čím vás potěší. Nechte ho, ať se vám dvoří. Vyhlížejte, očekávejte, mějte se na pozoru, protože každý den na vás někde něco čeká. Ostatní si toho nejspíš vůbec nevšimnou, ale vy budete vědět. Tohle bylo od Boha pro mne. Budou to vaše společná tajemství. Pak pro vás nebude těžké Bohu důvěřovat, protože s ním budete mít spoustu dobrých zkušeností.

  • Co konkrétně přinesla kniha tobě jako její autorce?

Při psaní jsem Boha poznala jak ještě nikdy dřív. Moje důvěra k němu o hodně vzrostla, protože jsem udělala mnoho dobrých zkušeností. Vím, že jsem milovaná. Může být něco víc?

Tabita 2/2023