Ing. Olina Koláčkov

Dnes si povíme něco o jedné velmi staré, ale o to důležitější kulturní rostlině, bramborách.

Lilek brambor (lat. Solanum tuberosum) patří do čeledi lilkovitých (Solanaceae). Je to skupina rostlin, které se nacházejí všude po světě, často jsou to rostliny zemědělsky důležité a velmi často obsahují látky s psychotropními účinky – alkaloidy. Takže brambor je příbuzný např. s tabákem, petunií, rajčetem, paprikou, daturou, moderní kustovnicí, jedovatým rulíkem zlomocným či alchymisty oblíbenou mandragorou.

Brambory pocházejí z jižní Ameriky, kde v horských oblastech And tvořily základ jídelníčku domorodých indiánů Inka již před několika tisíci lety. V nížinných oblastech jižní Ameriky se pěstovala kukuřice, v horách brambory. Obilí, jako je pšenice, tam neznali. Do Evropy se dostaly díky Španělům a následně Angličanům už v 16. století, ale dlouhou dobu zůstaly skryté v panských zahradách jen jako exotická zvláštnost. Jejich pěstování v Evropě se rozšířilo až ve 2. polovině 18. století, žel díky válce. Je zajímavé, že do severní Ameriky se brambory dostaly tak trochu oklikou – přivezli je s sebou přistěhovalci z Evropy.

Brambory obsahují výživné sacharidy, nějaké bílkoviny, vodu, trochu vitamínů a minerálních látek. Dokonce obsahují i vitamin C. Když je námořníci začali vozit na své plavby, brambory jim pomáhaly proti vzniku kurdějí. Kromě nezelených podzemních hlíz je rostlina bramboru celá jedovatá. Pozor na hlízy delší dobu ponechané na světle. Zezelenají a začnou se v nich také tvořit ony jedovaté alkaloidy. V současnosti se zkouší šlechtit kříženci mezi rajčetem a bramborem, kde by šlo využívat jak hlízy, tak i plody. Normální brambory plody občas vytvoří, ale pozor, jsou opravdu jedovaté.

Odrůdy, které se pěstují u nás, lze zhruba dělit na rané (sklizeň do 30. 6.) a pozdní (sklizeň po 30. 6.). Také se dělí podle varných typů. A – lojovité, nerozvářlivé, vhodné na saláty a „loupačku“. B – středně suché, nerozvářlivé, s univerzálním použitím jako příloha. C – škrobovité, moučnaté, vhodné na kaši, do těsta, do knedlíků. Existuje ještě škrobnatý typ D, ale ten není vhodný pro přímý konzum, a také přechodné typy AB, BC a podobně.

Když jsou tedy ty brambory tak důležité, jak na ně? My, co nemáme zahrádku ani pořádný sklep, zaběhneme občas na trh nebo do supermarketu a něco nakoupíme. Zahrádkáři si minimálně ty rané dobroučké brambory mohou vypěstovat sami.

Vhodný pozemek prohnojíme hnojem nebo kompostem nejlépe už na podzim, nebo kompostem či uleželým hnojem na jaře při výsadbě. Výsadba se provádí dle počasí, když teplota půdy dosahuje asi 6 °C. Bývá to zhruba před polovinou dubna. Výsadba se provádí do zkypřené a pohnojené zeminy, ve které vytvoříme rýhu (motykou nebo speciálním prohrnovacím nástrojem). Brambory se sází asi 30 až 40 cm od sebe. Doporučuji koupit certifikovanou sadbu, která je kontrolovaná na bezviróznost, dobře skladovaná, neošetřená proti klíčení. Výběr odrůd je obrovský, celkem asi 160 odrůd z několika šlechtitelských stanic. Je dobré volit odrůdy šlechtěné na odolnost proti chorobám, virózám, případně suchu či škůdcům.

Sadbu brambor můžeme přirychlit tím, že je necháme v lísce ve světlé místnosti (kolem 8 -15 °C) klíčit asi 5 týdnů. Pár dnů před plánovanou výsadbou je necháme na chladnějším místě, aby se otužily, a pak opatrně vysadíme. Zahrábneme zem tak, aby nad bramborami vznikly hrůbky země. V průběhu vegetace asi dvakrát zem ještě víc přihrneme, odplevelujeme. Mladé listy brambor namrzají při teplotě pod -1 °C, proto pokud hrozí přízemní mrazíky, je dobré rostliny přikrýt netkanou textilií.

 Sklizeň se začíná provádět, pokud nať žloutne a poléhá. Rané brambory sklízíme v červnu, polorané až polopozdní od poloviny července do poloviny září, nejlépe za sucha. Rané brambory sklízíme postupně podle aktuální potřeby v kuchyni. Pozdější sklízíme najednou a necháme je na vzduchu v hromadách nebo pytlích doschnout, pak přeneseme do tmavého a chladného sklípku, kde mohou vydržet až do jara.

Pro eliminaci chorob a škůdců je důležité, jak již bylo řečeno, sázet zdravou sadbu a také dodržovat výměnu pozemku. Na stejné místo by se měly brambory sázet nejdříve po čtyřech letech. Pro zdravý růst je důležitý vyrovnaný poměr živin a mírně kyselé pH půdy. Nejčastější chorobou je plíseň bramborová. Rané odrůdy se jí mohou úplně vyhnout díky rané sklizni, jinak je nutno chemicky ošetřovat až pětkrát za vegetaci např. Championem, Dithane apod.

Nejznámějším škůdcem je mandelinka bramborová, jejíž dospělci i larvy ožírají listy a nať. Základní ochranou na malých plochách je sběr brouků v květnu a červnu, ještě před nakladením vajíček. Pomáhá také postřik přípravkem Mospilan, Calypso apod.

Hodně pěstitelských úspěchů!

Tabita 2014/3