Hana Pinknerová
Inspirací pro potěšení tohoto týdne mi byla Jarmilka. Je učitelkou na základní škole a kdo někdy strávil aspoň chvíli v prostorách základní školy plných řvoucích dětí, dovede si dobře představit, jak moc vyřízená po vyučování Jarmilka bývá. Ona tvrdí, že když přijde ze školy domů, není hned schopná něco dělat. Je unavená, cítí se vyčerpaná, reaguje podrážděně. Za léta pedagogické praxe vyvinula způsob, jak se nezhroutit, jak nikoho fyzicky nenapadnout a jak po jedné hodině zase normálně fungovat. Dělá to takhle:
Hned po příchodu domů hodí tašku na lavici v předsíni, uvaří si šálek kávy a vynese si jej na zahradu ke svému záhonku růží. Tam hodinu sedí, dýchá zhluboka, kouká na růže a popíjí kávu. Nic nedělá, nic neplánuje, s nikým nic neřeší. Toto je její čas, který nezbytně potřebuje k obnově duševních i fyzických sil. Rodina si už zvykla. Všichni vědí, že když nechají maminku po škole vychladnout, mohou na ni pak vznášet své požadavky, klást jí tisíce otázek a nárokovat si její čas.
Po návratu ze zahrady je to zase vtipná a ležérní maminka, na jakou jsou zvyklí, a ne ta unavená a vynervovaná paní, která se jim ze školy vrací. Rádi jí tedy dopřávají její hodinku, protože dobře chápou, že i pro ně znamená zisk.
Jak ale chceme dávat, když nečerpáme? Možná nemáte zahradu, možná nemáte záhon růží, možná nepijete kávu. Ale máte možnost rozhodnout o jedné hodině svého času a tím ovlivnit průběh zbytku dne. Záleží na tom, zda se vám podaří načerpat nové síly, abyste mohla zase dávat. Mnoho z nás dělá tutéž chybu: nemyslíme na sebe, nečerpáme. Nedopřejeme si odpočinek. Jak ale chceme dávat, když nečerpáme? Kolik zbytečných hádek jsme vyvolaly jen proto, že jsme byly unavené a podrážděné ze zaměstnání, a odskákali si to naši nejbližší, kteří s příčinou podráždění neměli zhola nic společného. Kolikrát jsme se utrhovaly na děti i na muže jen proto, že jsme mlely z posledního a domnívaly jsme se, že musíme ihned po příchodu domů naplno fungovat. Nemusíme.
Vysvětlete rodině, že váš odpočinek bude jejím ziskem. Požádejte je, ať po vás po nějakou vámi stanovenou dobu nic nechtějí, že jim o to ochotněji vyhovíte pak. Nebojte se, že to nepochopí, ačkoli může chvíli trvat, než si zvyknou. Ale i kdybyste uhájily tu jednu volnou hodinu po práci zpočátku jen jednou týdně nebo pouze v kritických dnech, za tu radost to určitě stojí.