Petr Rýgl

Chráníme se celý život. Začíná to bezpečnostním zámkem u dveří, airbagem v autě, zámkem na kolo a třeba podepisováním smluv, aby nás někdo nepodfouknul. V poslední době vznikly předmanželské smlouvy. Takové snoubence neodsuzuji, ale přeci jenom je trošku divné, že než si novomanželé dají slib věrnosti, že budou při sobě stát v dobrém i zlém, tak si předem rozdělí majetek pro případ, kdyby se  rozešli. Chrání se jeden před druhým, aby se nemohli vzájemně oškubat. No, jistota je jistota. Člověk se pak v takovém manželství přeci jenom cítí  bezpečněji.

Jsou to všechno věci vnějšího – hmotného života. A co život vnitřní, duchovní nebo duševní? Tam, ač je to neviditelné, je to ještě přísnější a ochrana silnější. Stopař by mohl být úchyl, kdo přispěchá na pomoc našemu dítěti, kdyby ho chtěl unést? Přirozeně předem počítáme s tím horším a nedůvěra k lidem a jejich nabídkám je veliká. Umíte si představit, že byste každému mohli věřit, každému důvěřovat? Co by se stalo, pokud byste  to praktikovali v životě jeden rok? Asi nic moc. Při prvním zklamání byste byli opatrnější, při pátém byste byli jako rys a při padesátém už podezřívavě koukali i na pošťáka. A právě takoví jsme my. Životní zkušenost nám dala nedůvěru – ochranitelku. Ale na druhou stranu – existuje na světě člověk, před kterým se vůbec a nijak nechráníme? Možná, že většina lidí nikoho takového nezná. Mnozí zjistí, že jsou vlastně v tom životě tak trochu osamoceni. Mohli bychom se politovat, ale nabízí se otázka, zda bychom mohli my sami být pro někoho takovým člověkem.  Můžeš litovat, že někoho takového třeba nemáš, ale pokud to jiní nenašli v tobě …?

Co je předpokladem, aby to mezi lidmi fungovalo? Kdybychom bližního milovali jako sami sebe, a kdyby platilo, že jak chceme, aby lidé činili nám, i my činili jim. Za sebe můžu říci, že bych to tak chtěl dělat, ale zklamávám sám sebe i druhé. Ale nechci to vzdát a chci se blížit tomu, co bude v  Božím království normální. Pokud napadáme jiné, bereme jim životní prostor, a oni buď utečou, nebo sami zaútočí, aby se ochránili. Přál bych si, abychom poskytovali druhým svobodu, ve které důvěra bude růst a chránit se bude potřeba minimálně, anebo vůbec.