Je křeček či morče tím správným dárkem k Vánocům?
Milan Kubic
Tentokrát s naším zkušeným poradcem o strastech a slastech domácího chovu hlodavců.
Hlodavci – myši, křečci, potkani, morčata aj. nejsou živočichové nároční na pozornost člověka. Snad jen potkan nebo osmák se dokáže s člověkem více sblížit a být spokojený v častějším kontaktu. Chovatelé potkanů dokonce hovoří o stejně intenzivním vztahu, jaký je mezi člověkem a psem.
Hlodavci potřebují vhodný příbytek, ne příliš těsný (chovat křečka nebo myši v pětilitrové lahvi od okurek je týrání zvířat!), ve kterém mají také místo, kde se mohou ukrýt. Komu by se chtělo být stále na očích. To si jeden neodpočine. Navíc je to jejich přirozená potřeba. Většina z nich žije v norách v zemi a je potravou dravců a dravých ptáků. Schovat se je jejich jediná obrana. Mají to v genech.
Chceme-li tedy zvíře, které nebude permanentně ve stresu, věnujme mu nějakou boudičku – třeba z krabice od bot, nebo část jeho příbytku trvale zakryjme a umístěme na klidné místo. To platí o to více pro venkovní ohrádky, které by bylo také nejlépe svrchu zakrýt pletivem, aby se tam nedostal v případě naší nepřítomnosti dravec. V létě také pozor na slunce, aby se z ohrádky nestal grilovací rošt. Obydlí pro chov hlodavců lze zakoupit v chovatelských potřebách. Pravda, nepatří zrovna k nejlevnějším. Jelikož tyto příbytky nebylo možno v dřívějších dobách koupit, používala se akvária – terária nebo klec. U klece je však třeba dát pozor na průvan, který je nežádoucí. Důležité je, aby příbytek měl nepropustné dno pro moč a byl dostatečně vysoký nebo shora prodyšně uzavíratelný, aby se hlodavci nepohybovali samostatně po bytě bez našeho vědomí. Obtížně se chytají a mohou leccos nepříjemného způsobit. Rozkládající se moč a bobky v místech pro nás nedostupných velmi nepříjemně zapáchají. Příbytek by měl být dostatečně prostorný, zejména pokud je v něm živočichů více. V těch kupovaných jsou také šikovné držáky na lahvičku s vodou, která je umístěna vně příbytku a nezabírá místo uvnitř. Voda uvnitř, například v misce, je také mnohem více náchylná ke znečištění nebo převrhnutí. Steliva jsou také běžně dostupná, používají se piliny nebo dřevěné peletky. V hobby marketech je lze zakoupit levněji. Nesmíme zapomínat na trávu nebo seno, které je například pro morčata hlavní složkou potravy. Podestýlku je nutné alespoň jednou za týden vyměnit, promočená místa (většinou rohy) i častěji. Zanedbáváním údržby můžeme chovaného živočicha vystavit zvýšenému nebezpečí onemocnění vlivem množení parazitů a bakterií ve znečištěném pelechu.
Jak jsem již psal, měli jsme u nás doma v dětství morčat více a vozili jsme je i na chatu. Tam se volně pohybovala, našla si úkryt v převráceném kolečku nebo pod verandou. Nikdy neutekla nebo se neztratila. Nutno podotknout, že jsme neměli současně volně morčata i kočku.
Pokud víme dopředu, že budeme chtít hlodavců víc, pořiďme je raději najednou a nejlépe z místa, kde již pospolu žijí. Po roce se mohou těžko sžívat a v příbytku budou zbytečně probíhat boje o pozice. Kromě křečků, kteří jsou více samotáři, jsou ostatní běžně dostupní hlodavci spokojenější, když nejsou sami. Myši, potkani, osmáci, činčily, morčata… Některé druhy, například osmáci degu, o samotě vyloženě strádají. Buďme proto velkorysí! Také se zajímejme o životní styl jednotlivých druhů hlodavců. Křečci například štrachají a rámusí hlavně v noci, činčily mají stres z tělesného kontaktu s námi a po vypuštění z klece tráví čas například skákáním po skříních apod. Činčily a osmáci také budou potřebovat značně větší obydlí než ostatní. Nezapomeňme také, že hlodavci, zejména myši a potkani, jsou trochu více cítit. Nedávejme jim to za vinu, tak to prostě je.
Příště vás čeká dokončení naší série o domácích mazlíčcích, a to na téma ptáci v kleci.