Tento rok jsme za účelem rodinné dovolené zvolili vkusně zařízený, a co se týká ceny i majitelů, velice příjemný apartmán v podkroví sborové budovy Evangelické církve metodistické v Jablonném v Podještědí.

Městečko se nachází pod malebnými Lužickými horami mezi Šluknovským a Frýdlantským výběžkem. Jeho výraznou dominantou je barokní bazilikální kostel sv. Vavřince a sv. Zdislavy, která zde byla roku 1252 pochována. Tato šlechtična, známá svou péčí o chudé a nemocné, žila na hradu Lemberk v těsném sousedství městečka. Pro úplnost dodávám, že ke kostelu přiléhá dominikánský klášter, založený v již zmíněném roce, zničený husity a později znovuobnovený.

Ponechám nyní stranou CHKO Lužické hory i sousední CHKO Labské pískovce s Národním parkem České Švýcarsko (vše by jistě stálo za samostatný článek) a rád bych se s vámi podělil o příjemný výlet k našim německým sousedům. Z Jablonného jste autem za 15 minut v saském lázeňském městečku Oybin (česky Ojvín). Po příjezdu vás na první pohled upoutá všudypřítomná upravenost a čistota, nos prozradí nezaměnitelnou vůni kouře parních lokomotiv. Historická úzkokolejka začíná v nedaleké Žitavě, jedna větev trati končí v Jonsdorfu a druhá v Ojvínu, kterému dominuje mohutná pískovcová stolová hora s ruinami stejnojmenného hradu a kláštera.

Cestou z parkoviště na hrad, která je nenáročná a vhodná i pro starší osoby, si můžete povšimnout erbu Ronovců. Žitavsko dlouhá léta patřilo právě tomuto českému rodu. Jeho příslušník Jindřich z Lipé roku 1319 předal tento kraj včetně hradu Ojvínu, jehož počátky sahají do 13. století, králi Janu Lucemburskému. Jeho syn Karel IV. rozšířil stávající opevnění hradu, nově přistavěl Císařský dům (1364) a gotický klášterní kostel (1366-1384), který má charakteristické znaky pražské chrámové školy Petra Parléře.

Ze zříceniny je nádherný výhled na lázeňské městečko, z opačné strany skalní plošiny můžete spatřit v údolí mezi kopci již zmíněnou Žitavu.

Romantická zřícenina zaujme dospělé upraveností, vstřícným a milým jednáním místních lidí, děti jistě ocení hranolky v hradní restauraci.

Cestou z hradu doporučuji neminout nenápadný evangelický kostelík z roku 1709. Prostá stavba Bergkirche ve stylu saského protestantského baroka má dochovaný originální interiér se dvěma řadami empor a malovaným zábradlím. Vše ze dřeva, včetně lavic se zachovalými jmenovkami „štamgastů“.

Nejhezčí zážitek nás však čekal na parkovišti. Při snaze odjet jsme zjistili, že máme píchlé kolo u auta. Dal jsem se do marného vyprošťování rezervy dle návodu chytré příručky a vzápětí mi nabídli pomoc dva kouzelní dědečkové, němečtí senioři chystající se také k odjezdu auty. Jejich kouzelné babičky trpělivě sledovaly naši souhru, každý z nás objevil část montážního postupu, a když svou práci vykonal i zdánlivě nepoužitelný zrezlý hever, manželka si oddychla a šťastně jsme se vrátili zpět do Čech.

Saša Štěpánovský