Vzpomínky na vaše mládí jsme minule ukončili ve chvíli, kdy jste prchal před zákonem do Idaha. Co bylo dál?
Časem mě chytli a poslali zpět do Kalifornie, společně s několika nejtěžšími zločinci, jaké jsem kdy potkal. Byla to ta nejděsivější jízda mého života. Byli tam tři a osnovali útěk.
Nezáleželo jim na tom, jak se věci vyvinou nebo kdo na konci nepřežije. Všem jim hrozily doživotní rozsudky. V oblastní věznici v Kalifornii mi šlo opravdu o život.
Přesto jsem pokračoval po své destruktivní cestě. Vrátil jsem se ke svému životnímu stylu a tentokrát jsem začal užívat tvrdší drogy, jako je vysoce návykový crack. Pokaždé když jsem se opil, jsem ho chtěl a udělal bych cokoliv, abych ho získal. Neměl jsem žádný jiný smysl života než se zdrogovat. Užívání drog otupovalo bolest v mém srdci, a dokud jejich účinek trval, pomáhaly mi uniknout realitě. Tak jsem pokračoval a mé zločiny se stupňovaly.
Když mě zatkli, byl jsem obviněn z únosu, ozbrojené loupeže, loupeže a držení revolveru. Za všechny zločiny mi hrozil trest vězení v délce celkem 350 let, s kaucí půl milionu dolarů. Byl jsem zavřený v nápravném zařízení distriktu Montgomery v Rockville ve státě Maryland.
Teď již ze mě byl násilnický, zatvrzelý kriminálník. Být ve vězení mi už nevadilo tolik, jako když jsem byl mladší. Hrál jsem hazardní hry, a dokonce i ve vězení jsem provozoval obchod 2 za cenu 1, kde jsem kupoval a prodával ukradené věci z kuchyně. I drogy bylo dost snadné sehnat.
Spoluvězňové mi říkali „Freddy Kruger“ a já jsem své jizvy používal k tomu, abych je zastrašoval. Dostával jsem se do rvaček s dalšími vězni a musel jsem být několikrát izolován na samotce.
Byl jsem na nejhlubším dně svého života. Se všemi těmi obviněními, kterým jsem čelil, jsem neměl naději do budoucnosti. Nenáviděl jsem život. Nenáviděl jsem sám sebe a všechny kolem.
Kdy a jak nastal zlom ve vašem životě? Copak se může člověk na takovém místě odrazit ze dna?
Bůh mi ve svém velkém milosrdenství poslal do cely jednoho stařečka. Bratr Tabler se již blížil k osmdesátce, přicházel, mluvil a modlil se s kýmkoliv, kdo naslouchal. Většina vězňů mu nevěnovala žádnou pozornost. Někteří mu nadávali a někteří na něj i močili, ale on se nadále vracel. To on mi jednoho dne řekl, že mě Bůh miluje a že poslal svého syna Ježíše Krista, aby zemřel za mé hříchy. A že s Ježíšem mohu mít vztah. Zeptal se mě, jestli se za mě může modlit a já jsem souhlasil. Neměl jsem co ztratit.
Když dokončil svou modlitbu, zeptal se, jestli se chci modlit sám za sebe. Opakoval jsem, co říkal, a modlil jsem se jednoduchou modlitbu, aby mi Bůh odpustil hříchy a přišel do mého života. Celý život jsem potkával náboženské lidi, ale bratr Tabler měl oči plné lásky. Neměl z návštěv v oblastní věznici žádný osobní zisk, ale přesto věrně přicházel, ať už mu někdo naslouchal či nikoliv.
Bible říká, že Boží laskavost vede k pokání. Boží laskavost proudící skrze toho malého stařečka mě vedla k pokání. Nikdo mi nemusel říkat, že jsem zločinec. To jsem již věděl.
Nevěděl jsem však, že Bůh miluje zločince, jako jsem já, natolik, že na svět poslal svého jednorozeného syna.
Toho dne, 6. března 1990, když jsem se v tom oblastním vězení modlil z celého srdce onu modlitbu, Bůh ve mně započal práci, v níž pokračuje až do dnešního dne. Nikdy jsem nepoznal, co je láska, a teď poprvé jsem věděl, že mě někdo miluje – že mě Bůh miluje právě takového, jaký jsem.
A poprvé v životě jsem chtěl dělat, co je správné. Chtěl jsem vědět více o Ježíšově životě, jak je zapsaný v Bibli. Zapsal jsem se do korespondenčního biblického kurzu u organizace Good News Missions. Čím více jsem se dozvídal o Ježíši, tím více jsem ho chtěl následovat a žít jako křesťan.
Když jsem začal číst Bibli, Bůh mě začal uzdravovat a osvobozovat. Tento proces stále pokračuje i dnes, o 26 let později. Když jsem se učil přijímat Boží lásku a odpuštění, Bůh ze mě odstraňoval nenávist. Již jsem neměl touhu ubližovat lidem nebo je nenávidět. Bible říká, že když je někdo v Kristu, je nové stvoření. Staré pominulo a přišlo nové!
Bůh odstranil mé srdce z kamene a dal mi srdce z masa. Zažil jsem to, co Bible nazývá zkušeností „znovuzrození“. Bůh mi dal druhou šanci žít, tentokrát jako jeho adoptovaný syn.
To zní neuvěřitelně. Teď by bylo krásné pokračování – hned mě propustili a vše bylo jednoduché.
Vůbec ne. Stále jsem seděl ve vězení a čelil obviněním za svůj zločin. Vypověděl jsem pravdu o svých zločinech, protože strach z ostatních vězňů již neovládal můj život. Byl jsem odsouzen k devíti letům ve státním nápravném zařízení pro těžké zločince. I když mi Bůh odpustil, musel jsem přesto nést důsledky svých činů. A nebylo to jednoduché. Byl jsem zničený a deprimovaný. Ale na rozdíl od dřívějška jsem nyní měl někoho, ke komu jsem se mohl obrátit. Skutečně jsem v tom státním vězení Boha potřeboval. Říci pravdu o svém zločinu je mezi vězni závažné tabu. Dostal jsem nálepku „práskače“ a práskači se obvykle zabíjejí.
Byla na mně Boží ochranná ruka. Místo, abych se snažil bránit pomocí rvaček, rozhodl jsem se modlit a číst Bibli. Z nějakého důvodu mé dlouhé vlasy, jizvy a hlasité modlitby v mém modlitebním jazyce držely ostatní vězně zpátky. Mysleli si, že jsem pomatený podivín a tentokrát jsem byl rád!
Navštěvoval jsem všechny bohoslužby, které se ve vězení konaly. Byl jsem hladový po Bohu a chtěl jsem být s dalšími, kteří věřili a chtěli Boha uctívat.
Co na to vaše rodina?
Nikdo z mé rodiny mě do vězení nepřišel navštívit.
Několikrát jsem zavolal svému otci, ale náš vztah byl stále rozbitý. Až o mnoho let později jsem dokázal svému otci odpustit a sám se za nějaké věci omluvit.
Začal jsem si uvědomovat, že jsem nyní součástí Boží rodiny a zatímco má biologická rodina mi neuměla prokazovat lásku, Boží rodina ano.
Nechci zde vzbudit dojem, že se můj život stal skvělým přes noc. Znovuzrození znamená prostě to, že začínáte znovu jako miminko v duchovní oblasti. I když už jsem neměl touhu se prát, stále jsem si ponechával některé ze svých předchozích zlozvyků, jako například kouření. A Bůh musel napravit čtyřiadvacet let nenávisti, bolesti a dalších problémů, do nichž se mé srdce zapletlo. Je to proces, který pokračuje dodnes. Čím více znám Boží slovo a pravdu, která se v něm nalézá, tím více jsem schopen kráčet v plnosti života, který On pro mě má.
Jednou z těch, které si Bůh použil, aby mě naučil, co to znamená být Božím dítětem, byla paní
Nancy Engenová, která mě každý týden ve vězení navštěvovala. Časem se stala mou duchovní maminkou a vědomí, že se i o tolik let později stále modlí za mne a mou rodinu, je pro mne velkým požehnáním.
Po čtyřech letech, čtyřech měsících a dvanácti dnech v marylandském státním vězení jsem byl předčasně propuštěn s přísnou podmínkou, která vyžadovala docházení na poradenství v oblasti duševního zdraví a závislostí.
Vyšel jsem z vězení jako vskutku svobodný člověk. Poprvé v životě jsem byl svobodný ve svém srdci a ve společnosti. Radoval jsem se! Mojí první prioritou bylo najít věřící a uctívat Boha.
Tu první neděli jsem vkročil do docela velké církve a našel si místo v zadní části. Vstal jsem, zvedl ruce vysoko nad hlavu a zpíval celým srdcem. Pro některé návštěvníky sboru to mohlo vypadat divně, ale já jsem měl za co Boha chválit a křičet a nic mě nedrželo zpátky!
Po bohoslužbě za mnou přišlo několik lidí, a když jsem jim vyprávěl své svědectví, získal jsem bydlení, auto a práci. Bůh je věrný!
O dalším Jamesově životě, o manželství i jeho cestě do Čech se dozvíte v příštím čísle.