Mají knihy šanci?

Ptala se Milena Krumphanzlová

Březen, měsíc knihy J

Starší z nás si jistě pamatují čtvrteční fronty před knihkupectvími. A také akci Březen – měsíc knihy.

Jak je to dnes? V obchodech se s knihami prohýbají regály, vychází velké množství nových vydání, v titulech je těžké se vyznat… Ale čtou se vůbec ještě knihy? Mají knihy šanci obstát v době moderních medií a záplavy informací?

Zeptali jsme se několika žen, jak jsou na tom se čtením knih.

 Považuješ se za vášnivou čtenářku/čtenáře? Jaký typ literatury tě nejvíce oslovuje?

Hana Pinknerová

Ano, jsem knihomol. Miluju čtení a je mi vlastně dost jedno, co čtu. Nejčastěji se dostávám ke knihám z oblasti teologie, poradenství, dětské literatury a beletrie. Já osobně nejraději čtu literaturu společenskou, politickou, historickou, psychologickou, ale také beletrii a pohádky. Prostě mám široký záběr.

Jana Frantíková

Rozhodně se považuji za vášnivou čtenářku. Přečtu každý popsaný papír včetně návodů a starých novin, do kterých mi prodavačka zabalí ředkvičky. Čím je pro mě život náročnější, tím mám větší chuť číst si jen pro radost. Odborné knížky čtu už jen sporadicky, „chytré a vzdělávací“ knihy čtu jen občas, pak ale s dost velkým užitkem. Pamatuji si, že můj tchán v mém věku říkal, že už ho nebaví v knihách děje, ale jen myšlenky. Já to mám nyní většinou naopak. Ale když delší dobu nemám možnost si číst, mám „absťák“ po jakýchkoliv písmenkách.

Lucie Vomočilová

Naprosto! Knihomolka! Zajímají mě příběhy, osudy, romány z lékařského prostředí, inteligentní detektivky, knihy hledající smysl života, ticho, krásu, přírodu.

Radka Cafourková

 V porovnání s většinou lidí v mém okolí jsem „vášnivý čtenář“, ale znám vášnivější, kteří za měsíc přečtou hromadu knih. To nemohu říct. Čtu denně, ale pomalu. Ano, za dovolenou jsem schopna přečíst knihu lehčího žánru. Nejvíce mne asi oslovují historické i současné romány pro ženy (např. Hana, Šikmý Kostel, Bílá voda, Podbrdské ženy apod.), nepohrdnu však ani detektivní zápletkou, občas i sci-fi. Když jsem zjišťovala, jak jsou kvalitní knihy pro děti a mládež,  četla jsem například knihu Prašivina. Ráda čtu knihy s křesťanskou tématikou (např. Diesel II., Útěk z tábora.)

Co všechno ti četba přináší?

H.P.

Poznání, podněty k zamyšlení, potěšení a dojetí. Rozkoš z dokonalých formulací.

J.F.

Nyní hlavně relax a útěk do jiného světa. Mám velkou fantazii, nebaví mě filmy pro jejich „předžvýkanost“. V knihách si vytvořím svůj imaginární svět a pak ve větší pohodě zvládám své životní výzvy.

L. V.

Zážitky, nová setkání se zajímavými lidskými osudy, zamyšlení, potěšení z krásného jazyka, z myšlenek a souznění.

R. C.

Četba mi přináší přesun (či ponoření se) do jiného děje, kdy si asi každý čtenář představuje trochu jinak rozečtený příběh, který s ním určitou dobu žije tak trochu jako pozorovatel. Je to prima fantazijní svět, kdy si žijeme v jiném příběhu a už se těšíme, co bude dál.

Dáváš knihám naději do budoucna, nebo si naopak myslíš, že éra tištěných knih je u konce?

H.P.

Čtenářství je branou ke všem dalším kompetencím.

J. F.

Myslím, že jsou lidé typu jako já, co si raději přednášku přečtou, než poslechnou. Knihám naději dávám, a to i těm ve čtečkách.

L. V.

Jednoznačně naději! Knihy byly, jsou a budou. Doufejme, že z větší části kvalitní.

R. C.

Já osobně dávám tištěným knihám naději do budoucna, protože věřím tomu, že je stále dost lidí, kteří to vnímají tak, že KNIHA JE PROSTĚ KNIHA a nic ji nenahradí. I mezi teenagery je hodně těch, kteří preferují papírovou knížku před elektronickou či audio verzí. Elektronická verze mi nevyhovuje vůbec, koukat do nějakého zase umělého světelného záření mě fakt nebaví a není mi to příjemné (dost toho máme už při práci s počítačem či neustálým „mobilováním“). Kdežto papírová kniha má své kouzlo a svou vůni.

Mohl/a bys našim čtenářům doporučit jednu knihu, která tě v poslední době nejvíce zaujala?

H. P.

Nevím. Ráda doporučuju knihy na míru. Potřebuju si s člověkem chvilku povídat, než uvidím, co potřebuje číst nebo co by ho potěšilo.

J. F.

Přečetla jsem knihy určené svým vnoučatům, a to sérii Hraničářova učně od Johna Flanagana. Splňovalo to moji potřebu vnořit se do jiného světa, než žiju, a zároveň jsem si užila přátelství. Dobro bylo dobrem, zlo zlem a bylo potrestáno. Zároveň byla knížka napínavá.

L. V.

Jednu? Netrapte mě! To je příliš kruté!

Při každodenní četbě Bible používám nově Průvodce Biblí a je to skvělé! Prohlubující, přinášející nové souvislosti a poznatky.

Gilbert Schlogel – Knížata krve. Jedná se o ságu rodu chirurgů od 18. století do dnešní doby a je to nádherně psaný román, u kterého jsem si díky množství postav malovala strom života hlavních hrdinů.

Veronika Jonášová – Ada. Vánoční dárek od manžela, který jsem přečetla v poslední době. Je to silná kniha, která mnou opravdu otřásla. Události válečné a poválečné v česko-německé rodině na Olomoucku. Autorka se ponořila do historie své rodiny a obávám se, že i jí detaily otřásly. Hodolanské peklo – internační tábor pro občany německé národnosti, kde po 2. sv. válce zahynulo mnoho lidí, kteří se ničím, kromě občanství, neprovinili. Autorka celou knihu napsala naprosto geniálně a precizně.

R. C.

V poslední době na mě asi nejvíce zapůsobila kniha Bílá voda od Kateřiny Tučkové, kterou jsem původně vůbec nechtěla číst, ale kamarádka mi ji půjčila. Nechtělo se mi pročítat historickými přepisy zápisů STB či jiných pramenů (tedy nejednalo se o příběh), které opravdu nejsou záživné, ale tyto přepisy pomáhaly dotvářet obraz doby. Kniha byla velmi náročná i psychicky, neboť to, co musely řeholnice prožívat v padesátých letech minulého století, byla fakt zvěrstva a špatně se to člověku čte. Na tomto díle je skutečně znát poctivá desetiletá práce autorky. Po přečtení zůstává prožitek ještě dlouho živý.

Mění literatura nějakým způsobem tvůj pohled na život a na svět okolo?

H. P.

No jistě. Řekni mi, co čteš, a já ti řeknu, kdo jsi.

J. F.

Určitě. Také jsem v poslední době četla knihu o Otcích pouště, přišla mi tak trochu pod ruku. Otcové pouště byli rozhodně jiný typ lidí než moje kamarádky a mnohé myšlenky byly pro mě nové, inspirující i dráždící. A myslím si, že dobrá kniha tohoto typu by měla položit spíš otázku, než dát odpověď. A když člověk má otázky, obvykle odpověď hledá. Dá to trochu práce, ale stojí to za to.  

L. V.

Podle toho, co čtu. Holocaust ve mně vyvolává beznaděj a smutek. Naopak příběhy přeživších peklo koncentračních táborů ve mně probouzí úžas a vděk. Duchovní literatura je povzbuzením a pohlazením. Kruté a zlé knihy nečtu, na to se mám příliš ráda. Pečlivě si vybírám autory i knihy.

R. C.

 Samozřejmě. To asi nejde, aby přečtená kniha či shlédnutý kvalitní film nebo poslechnutý životní příběh se člověka nějak nedotkly či ho neovlivnily. Zvláště po přečtení příběhů, které vycházely ze skutečných událostí nebo příběhy z jiných zemí. Jednak to obohacuje naše vědění, např. kniha Útěk z tábora 14, velmi silný příběh, který nejenže nám dává skutečný obraz hrůzy v Severní Koreji, ale i svědectví o člověku jako takovém. Čeho všeho je schopen a co všechno může vydržet. To si pak člověk uvědomí, jak moc dobře se v současně době máme, jak si žijeme jak „prasata v žitě“ a jak hesla typu „žij si svůj sen“ či „ať se ti vyplní tvé sny“ vůbec v minulosti neměly šanci a lidé se museli naučit žít jen s tím, co život přinesl a umožnil. (Války ničí sny, totalitní režim ničí sny a byly generace, které si nezažily žádnou naději – doba jim neumožnila studovat, válka zcela ochromila vše, a pak totalita sebrala majetek – to je čiré zoufalství. A přesto si lidé našli smysl života a radosti, které je naplňovaly.) Kdežto my dnes máme hromadu možností, jak si realizovat své sny, plánovat, studovat, podnikat, cestovat, a přesto neustále reptáme.

Snad jsme vás alespoň trochu nalákali, aby knihy dostaly i u vás šanci .

Tabita 1/2023