Podobenství o palačinkách

Lucie Zídková

S hledáním Boha je to jako se smažením palačinek … No, vážně! Že nevěříte? Tak čtěte.

Nedávno jsem se připletla k jedné diskuzi na téma nejlepších palačinek na světě. Do té doby jsem byla přesvědčená, že na tom usmažit pár palačinek nic není – prostě se vezme trocha mouky, mléka a vajíček, smíchá se to dohromady, trošku osolí (protože sůl je nad zlato), a kdo to chce mít obzvlášť dobré, přistrouhá ještě citrónovou kůru z nějakého pečlivě umytého bio citrónu. Kde je problém? To nejtěžší je obrátit palačinku ve vzduchu. Jenže právě tato diskuze mě donutila se zamyslet, jak to vlastně s palačinkami je.

A jsme u toho – diskuze. První krok, kterak začít vůbec přemýšlet o Bohu – tedy v tomto případě o dobrých palačinkách – bývá rozhovor s někým, kdo nás přivede na myšlenku, že je potřeba nad tímto tématem vůbec přemýšlet.

Druhým, neméně významným krokem je pokora. Přiznám se, že ve svých 43 letech jsem nepovažovala za nutné hledat recept na smažení palačinek. Vždyť jsem jich za svůj život nasmažila víc než dost. Co na tom, že občas bylo těsto příliš husté, takže se palačinky na pánvi špatně rozlévaly a zůstaly malé, tlusté a houbovité. Ano, někdy zase bylo těsto moc naředěné a exempláře byly sice průsvitné, zato v trhacím vydání – koneckonců obojí strávníci kvitovali s povděkem, tak co. Ale nakonec jsem přeci jen zalistovala stránkami oblíbené kuchařské knihy a se slovy „já to teda zkusím“ jsem se začetla do spolehlivého receptu.

Přiznám se, že jsem byla překvapena poměrem jednotlivých surovin. Na 300 ml mléka jen 125 gramů mouky, ale zato hned dvě vajíčka? Není to málo mouky a zbytečné plýtvání vejci? Ale když už jsem si říkala, že to zkusím podle receptu, nezbylo mi než držet se striktně receptu. A tak jsem poslušně nachystala suroviny v příslušných poměrech a pustila se do díla. Dokonce jsem si dala tu práci, že jsem přesila mouku a zvlášť rozmíchala vajíčka v mléku. Když jsem vyrobila podle pokynů těsto, rozhodně nepřipomínalo nic, z čeho by se dle mého úsudku daly dělat palačinky. Vždyť je to strašně řídké! Co tam píší? Aha, šup s tím do lednice.

Někdy mám pocit, že my křesťané ve snaze přinést evangelium, tedy dobrou zprávu, lidem kolem sebe, umíme danou situaci zahustit víc, než je zdrávo. Snažíme se lidi kolem nás obrazně řečeno umlátit Biblí po hlavě. Přitom někdy stačí docela málo – a pak dát vše k ledu. Jestli o tom pochybuješ, přečti si Izajáše 55 kap. 11. verš: „Tak tomu bude s mým slovem, které vychází z mých úst: Nenavrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná, co chci, vykoná zdárně, k čemu jsem je poslal.“

Když jsem o půl hodiny později vytáhla těsto z lednice, k mému překvapení už to nebyla ta tekutá směs, ale začalo připomínat skutečně příjemné těsto na palačinky. Inu, každá věc má svůj čas. Přišel čas na smažení.

Třetí bod technologického postupu výroby palačinek říká toto: „První palačinka se obvykle nepodaří, proto při neúspěšném pokusu nezoufejte.“ Tohle je něco, co většina z nás důvěrně zná. Nadšeně se pustíme do díla, ale pak přijdou potíže. Nikdo nám ale nesliboval, že křesťanský život bude procházka růžovým sadem. Naopak, stačí si přečíst začátek Jakubova listu: „Mějte z toho jen radost, moji bratří, když na vás přicházejí rozličné zkoušky…“ Tak jako životním posláním první palačinky je (alespoň dle slov autorky kuchařky) „připravit pánev pro další, povedenější sestřičky a naplnit roztoužený žaludek kuchařky“, životním posláním zkoušek je dát prostor pro osvědčení naší víry, abychom … ale to už se dočtete právě v onom listu Jakubově.

A tak stojím u pánvičky a smažím jednu papírově tenkou palačinku za druhou, pořád trochu s nedůvěrou sahám po sádle. Přeci jen, obvykle smažím palačinky na sucho, případně na malilinkaté kapce oleje. Ale když už jsem jednou slíbila, že dodržím technologický postup od A do Z, tak tedy použiju sádlo a budu věřit tvrzení, že nic lepšího na smažení palačinek prostě není.

Proč vlastně smažím palačinky na sucho? Aha, aby byly zdravější. Jenže co naplat, palačinky byly, jsou a budou vždycky moučníkem. Jistě, existují výjimky v podobě exemplářů plněných sýrem či špenátem, ale ruku na srdce, většina z nás raději sáhne po výběru domácích džemů, o nutele či čerstvých jahodách nemluvě. Proč se tedy za každou cenu snažit, aby byly zdravé? Moučník je něco, od čeho očekáváme výbornou chuť, a nějaké ty kalorie navíc mu odpustíme.

A teď si slovo palačinka nahraďme slovem církev, případně slovem kostel. Církev je místo, kde se toužíme setkat s Bohem. Nesnažíme se někdy ve snaze zalíbit se všem naředit zvěst evangelia tak, aby byla přitažlivější pro lidi okolo? Riskujeme, že se z ní pomalu, ale jistě vytratí prostor pro Ducha svatého.

Jak dopadly moje palačinky? Přiznám se bez mučení, že lepší jsem snad v životě nejedla. Ono to dodržování osvědčených technologických postupů má něco do sebe. A přemýšlení nad podobenstvím o palačinkách taky.

Tabita 3/2022