Anna Esnerová
Nastal nám čas podzimních nostalgií,
někteří z nás jen pro ně rádi žijí.
Šedý kouř z komínů vznáší se nahoru,
těšíš se na vůni pečených bramborů,
děti když s výskotem s draky se honí,
zjistíš, že nejsou to, co byly loni…
Šero a chladno, tesklivá nálada,
dnes vnímáš jinak čas, než kdysi zamlada.
Sychravo, déšť, večerní smrákání,
i vraní nářek hrůzu ti nahání…
Projít se parkem v spadaném listí,
dívat se do mraků, kde vítr sviští,
držet se za ruce, v kapse je zahřívat,
a schouleni do sebe, zašeptat: Mám tě rád…
Náhle se zastavit pod kaštanem
na místě dávno nám tolik známém,
a vzhůru někam do větví se zahledět,
a v padajícím listí vidět hezčí svět…
Pak se v něm brouzdat alejí stromů,
spolu se vrátit zas do tepla, domů…