Luba Šťastná
Mám před sebou v tištěné podobě minulé číslo Tabity. Tisknu ho vždy do naší sborové knihovny, aby si ho mohli půjčit ti, kdo čtou neradi z monitorů. Vypadá pěkně a mne napadá: Dobré, tak takhle jsem si to ani nepředstavovala. Možná si vzpomenete, že v tom podzimním čísle je stejnojmenný článek: „Tak takhle jsme si to nepředstavovali“. Je o tom, jak se vyrovnat s tím, že mnohé věci nedopadly, že se mnohé vyvinulo jinak, než jsme chtěli, je o zklamání a kritice. Ale na představy se lze dívat i z druhé strany. A to pohledem, že často dostaneme mnohem víc, že je vše mnohem lepší, než jsme si kdy představovali.
Vybavuje se mi, jak letos hodnotili mí kolegové letošní dovolené. Mnozí snesli seznam toho, co bylo špatně – příliš teplo, málo teplo, mnoho lidí, málo lidí, špatné jídlo, moc jídla… Ale našli se tací, kteří poznamenali: „Byla to paráda, takhle jsme si to ani nepředstavovali.“ Prostě bylo to dobré.
Za okny se o slovo hlásí paní zima, já sedím v příjemně vytopeném pokoji a je mi dobře. Ohlížím se dozadu, dívám se dopředu a říkám si: „Tak takto jsem si to ani nepředstavovala.“ Že budu moci prožívat tolik vděčnosti za současný čas, za dnešní den. Vděčnost za rodinu, za přátele, za svobodu, za mír. Vděčnost za to, co je za mnou a naději, že to, co je přede mnou, má ve své ruce milující Bůh.
A navíc vím, že jednou, jak je psáno: Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují. (1. Korintským 2,9). Co si prostě nikdo neumí představit.
Věřím, že pak si řekneme: Tak takhle jsem si to ani nepřestavoval.
Máme před sebou období dávání a přijímání darů. Přeji vám, abyste obdarování, ať už od lidí nebo shůry, přijímali s radostí, která předčí vaše očekávání.
Snad si i při čtení Tabity někdo občas řekne: „Paráda, takhle jsem si to ani nepředstavoval.“
PS – A pokud máte nějakou představu, co byste v Tabitě rádi našli, co vám v ní chybí, napište nám o tom.