Mgr. Lucie Zavřelová, učitelka 1. třídy
Nástup do první třídy je obrovskou změnou nejen pro dítě, ale i pro rodiče. Nastává zcela odlišný režim dne, než který byl ve školce. Tam se sice děti také učí – samostatnosti, pravidlům, návykům a v neposlední řadě i předškolním dovednostem a znalostem. Avšak většinu těchto věcí se učí formou hry, což je pro ně v tomto věku přirozené, a ani si neuvědomují, že se učí něčemu novému.
S nástupem do první třídy je učení hrou v mnohých školách již vytěsněno až na samý okraj výuky, což je velká škoda. (Ale o tom třeba jindy).
Dítěti tedy začíná jiný režim nejen v metodách a formách výuky, ale i odlišný režim doma. Musí brzy vstávat, aby nepřišlo do školy pozdě. V průběhu výuky musí sedět a dávat pozor, doma ho pak navíc čeká domácí příprava. Krom toho se dítě první týdny potýká s novým prostředím školy, novým učitelem i kolektivem spolužáků. Musí se naučit pohybovat v novém prostředí a osvojit si pravidla dané třídy, ale i celé školy. Zvyknout si na časově ohraničené úseky výuky, přestávky a naučit se pohybovat v prostoru školy včetně školní jídelny.
Pro nás dospěláky také není zcela jednoduché začínat v novém prostředí, například při stěhování nebo změně pracovního místa. V práci to pro nás znamená sžít se s novým prostředím, s novou agendou, zvyknout si na nové kolegy a třeba i na odlišné pracovní tempo.
A pokud to není jednoduché pro nás jako dospělé, cožpak teprve pro malé šestileté nebo sedmileté dítě?
Součet všech těchto skutečností je pro malého človíčka opravdu velkou zátěží. Musí se vyrovnat se všemi změnami a zvyknout si nové prostředí, které je zcela odlišné od toho původního. Proto potřebují pomoc a podporu vás rodičů! Přejděme tedy ke konkrétním tipům, jak dítěti ten první rok školní docházky co nejvíce usnadnit a zpříjemnit.
- Dítě motivujte a povzbuzujte, mějte reálná očekávání a neříkejte mu věty jako: „Teď je to ve škole o dost lepší, než to bylo za nás!“, tím mu nijak nepomůžete.
- Vynechte jakoukoliv kritiku jeho školního výkonu, pochvalte jeho úspěchy, ale i to provádějte s mírou.
- Nepřetěžujte jej dlouhou domácí přípravou nebo dokonce doučováním některého předmětu, tedy pokud není dítě cizincem a nepotřebuje pomoc s českým jazykem. Všechny děti se jednou naučí číst, psát a počítat! Nebo snad znáte nějakého dospělého, který chodil do školy a nenaučil se spočítat si peníze? J
Tím nechci říct, že by se dítě nemělo vůbec doma připravovat. Dítě v 1. třídě by mělo být alespoň částečně zodpovědné za svou přípravu do školy, samozřejmě přiměřeně k věku. Avšak ze začátku bude hodně potřebovat vaši pomoc. Postupem času můžete převádět jednotlivé oblasti zodpovědnosti na dítě. Už na začátku roku může dítě třeba zvládnout vyřídit rodiči, že si má přinést něco na druhý den do školy nebo informovat o plánovaném výletu. Naopak ještě se nezvládne orientovat ve zkratkách jednotlivých předmětů v rozvrhu a připravit si podle něho učebnice a sešity na druhý den. Postupně se to ale naučí, pokud ho k tomu budete vést.
Určitě doporučuji doma pravidelně číst, stačí krátce, ale s pravidelností, nejlépe každý den. Občas dejte dítěti napsat písmena, slova a později i krátké věty. Doporučuji držet se obsahu učebnice českého jazyka, podle které se učí, ta vám určí vhodnou úroveň obtížnosti. Procvičujte písmena, slova nebo věty podobné těm, které právě probírají ve škole. Při psaní určitě dbejte na správný úchop tužky a sezení.
Ať už se vaše dítě učí klasickou matematiku, nebo matematiku profesora Hejného, vždy můžete procvičovat tzv. kupecké počty, třeba po cestě do školy nebo ze školy. Počítání peněz je také dobrým způsobem procvičování. Nejprve si můžete hrát na obchod doma, potom počítat peníze třeba při koupi zmrzliny nebo menšího nákupu. Ať se dítě postupně seznamuje s tím, že pokud věc stojí nějakou částku, zaplatí například desetikorunou, paní pokladní mu vrátí tolik a tolik.
Samozřejmě nahlédněte párkrát v týdnu do učebnic, ať máte přehled o tom, co se dítě učí, a občas se ho na něco konkrétního z daného obsahu zeptejte. Můžete se zeptat při hře, při procházce, v autě, doma, prostě kdekoliv. Například předmět Prvouka (někde pod názvem Člověk a jeho svět) poskytuje mnoho prostoru pro nenucenou konverzaci a v nejlepším případě i názornou ukázku. Pokud se učí třeba o přírodě, vezměte dítě ven, ukazujte a zkoumejte rostliny nebo stromy, o kterých si ve škole povídají. Měsíce nebo dny v týdnu můžete trénovat s kalendářem v ruce. O zdravé výživě si můžete povídat třeba v kuchyni u společného vaření. Dítě se učí a nemusí u toho zrovna sedět s učebnicí u stolu.
Projevte zájem nejen o obsah výuky, ale také o dítě samotné, co ho ve škole baví, co ne a proč?
Ptejte se, jak se ve škole mělo, co dělali například v matematice, co ho ten den nejvíce bavilo, potěšilo, co hráli v hodině tělocviku, s kým si hrálo o přestávce apod. Nebombardujte ho tisíci otázkami každý den, ale položte dvě, tři cílené otázky na to, co vás doopravdy zajímá. Pokud se chcete od vašich dětí reálně něco dozvědět, pokládejte konkrétní dotazy. Otázkou „Tak co, jak bylo dnes ve škole?“ získáte jen stejnou odpověď, kterou jste dávali před lety vy: „Joo, dobrý.“
Dohlédněte na dostatečný spánek a odpočinek dítěte. Pokud bude chodit pozdě spát, projeví se to druhý den na jeho náladě a především pozornosti.
Odpoledne nechte dítěti dostatečný čas ke hře, i když je školou povinné, stále si potřebuje hodně, ale opravdu hodně hrát, běhat venku a dělat to, co ho baví. Pokud má dítě nějakou zálibu, rádo chodí na nějaký kroužek nebo má v nějaké oblasti talent, určitě ho podpořte a dejte mu prostor rozvíjet se v tom, co dělá rádo.
Většina dětí se dobře odreaguje a uvolní při sportu. I když třeba vaše dítě není zcela sportovní typ, nějaký druh sportu mu rozhodně neuškodí, spíše naopak. Vzhledem k tomu, že musí několik hodin sedět ve škole, tak je zdravý pohyb rozhodně vítán. A to nemluvím o psychickém a fyzickém přínosu sportu!
Jako poslední bych chtěla zmínit důležitost komunikace s učitelem. Choďte na třídní schůzky, ale ptejte se i jindy, pokud nemáte v něčem jasno. Často i učitelé na základních školách mívají konzultační hodiny pro rodiče, tak se neostýchejte zapsat, pokud potřebujete něco konkrétního probrat. Ptejte se na to, co vás zajímá, pokládejte konkrétní otázky. Na otázku „Tak co Pepíček dnes ve škole?“ asi nedostanete žádnou důležitou informaci. Pokud je učitel rozumný, s ochotou vaše otázky zodpoví. Na druhou stranu, jestli je vaše dítě ve škole spokojené, do školy chodí rádo a vy jste tudíž s prací učitele spokojeni, nebojte se to říct. Motivací každého dobrého učitele jsou spokojené děti a spokojení rodiče!