Buď vůle tvá!
Šel jsem cestou. Před sebou, v mírné dálce spatřil jsem starší ženu, podomní obchodnici. Šla, nesouc košík na ruce a v rozpacích, kudy by se měla dáti. V pravo vedla cesta k vesnici, v levo lesem k šlechtickému zámku. Žena postavila košík na zem a pojednou jala se házeti holí k zemi. Nejméně dvanáctkrát zvedla ji a opět hodila na zem. Konečně dala se cestou k vesnici. Dohonil jsem ji brzo a v hovoru měl jsem příležitost zeptati se, proč tak dlouho stála na rozcestí a co znamenalo házení té hole na zem. „Můj pane,“ odpověděla žena vážně, „vidíte, my lidé jsme tak ubozí, že nikdy nevíme, která cesta by pro nás nejlepší byla, kdyby milý Bůh sám nám ji neukázal. Proto prosím vždy, aby mne On sám vedl.“ – „Ano, ale co má ta hůl s tím co činiti?“ – „Ach, to je právě znamení, dle kterého poznám vůli Boží,“ odpověděla žena a dodala: „Kam se obrátí hůl špičkou, když ji k zemi hodím, to jest jistá cesta od Boha pro mne – nemohu se mýlit.“ – „Dobře,“ řekl jsem, „proč však jste tou holí nejméně dvanáctkrát k zemi hodila?“ – „Inu, když nechtěla padnout, jak jsem si přála – zkoušela jsem to tak dlouho, až padla správně.“
Jsou lidé, kteří v těžkých případech žádají o radu své přátele, sousedy, bratry, faráře a i jiné lidi. Předem však vědí již, co učiní, a řídí se dle rady jim dané jen tak dalece, pokud jejich vůli a chtění se přibližuje. To znamená dobrotu a laskavost těch, kteří jim radili, zle zneužívati. Ale jaké je to jednání, když člověk dotazuje se Boha na zjevení Jeho vůle a při tom jest předem odhodlán konati svou vůli a i tu Boží vůli zjevenou podříditi té své? Boží rady zneužívati se ještě nikomu nevyplatilo.
Pro každou nemoc lékařství
Jsi-li lenivý, čti Jakubovu epištolu. Jsi-li mdlý u víře, čti Pavlovy listy. Jsi-li nespokojený, čti knihu Jobovu. Zmáhá-li tě svéhlavost, čti knihy Mojžíšovy. V době zmalátnění pohleď na Eliáše. Nemáš-li radosti, slyš pěvce Davida. Proti odporným řečem světským doporučuje se čtení Janovo. Klesá-li mysl, čti Galatským kap. 6.