Vláďa Chlumecký a Petr Plaňanský

Milí přátelé, turisté a milovníci hor,

nedávno jsem zahlédl v novinách titulek „Na Sněžce jako na Václaváku“ a fotku s davy lidí na vrcholu. Byl pěkný den, lanovka jezdila a pěšáci proudili. Jeden zástup mírně obnažených růžolících nahoru, druhý zástup zahalených dolů, protože nahoře to přece jen dost foukalo. Párkrát jsem to zažil, proto doporučuji Sněžku raději mimo sezonu a mimo svátky a poutě, kdy tam bývá opravdu husto…

Dnes bych vás chtěl pozvat na výlet do mnohem klidnějších míst, do oblasti Velké Úpy – střediska, které sice tvoří administrativně součást Pece pod Sněžkou, ale k ruchu turistického centra má hodně daleko. Z Velké Úpy se dá chodit na obě strany údolí, my se dnes vydáme po příjezdu od Prahy vlevo, ve směru na Černou Horu.

Ti, kteří přijedou autobusem z Trutnova nebo ze Svobody nad Úpou, kam se dá dojet i vláčkem, vystoupí na zastávce Vavřincův Důl. Je dobré předem se zeptat řidiče, zda zastaví – některé dálkové busy tak nečiní. Tato zastávka je přibližně jeden kilometr za velkou křižovatkou, kde je odbočka na Pomezní Boudy (Pozor, my jedeme směrem na Pec!).

Ze zastávky autobusu se vydáme po modré značce úzkou silničkou vlevo do kopce, projdeme kolem několika chat (třeba Vavřinka, Artur), přejdeme přes most a jsme v lese na vrstevnicové cestě nad Vavřineckým potokem, jenž je v některých místech vyšperkován krásnými vodopády, které však ze značené cesty nejsou moc vidět.

Pokud jedeme autem, je možné zaparkovat v Úpě na hlavním parkovišti vlevo (cena 120 Kč za den), odkud začneme stoupat po žluté značce (pod námi míjíme úpský kostel Nejsvětější Trojice) a pokračujeme až do okamžiku, kdy značku přetne asfaltová cyklostezka. Na cyklostezku odbočíme doleva a seběhneme do Vavřincova údolí. Zde se napojíme na modrou značku a začneme stoupat. Pokud se někdo chce pokochat Vavřincovým vodopádem, pak je nutné si kousek zajít – po neznačené cestě vlevo proti proudu potoka až k dřevěnému mostku, který odděluje Tippeltův potok (přitéká zleva) a Vavřincův potok. Tippeltův potok není přístupný – neznačená stezka je aktuálně zavalena polomy, což je škoda, neboť skýtá řadu nádherných kaskád. Za mostkem nás čeká ještě asi 150 metrů k soutěskovému Vavřincovu vodopádu, který patří spíše mezi ty zapomenuté, ale výjimečně krásné. Až se dostatečně pokocháme, vyplatí se navrátit po stejné cestě kousek dolů a napojit se zpět na modrou značku.

Pěšina nás provede lesem a povede chvíli otevřeným terénem kolem několika chat, pak se stočí doprava a strmým stoupáním se dostaneme na louky pod Vlašskými boudami, které nás v květnu či červnu překvapí hojností lučního kvítí a množstvím různobarevných motýlů, na podzim barevností smíšeného porostu. Na Valšovky (jak říkají místní) se dříve chodilo na šlehačkové poháry s borůvkami a na domácí jogurty a buchty s tvarohem, ale to prý už je dávná minulost. Dnes však můžete posedět u krásné dřevěné zvoničky (postavenou nadšenci v roce 2015) a v případě nepříznivého počasí se dokonce schovat uvnitř, neboť je volně přístupná.

Rozcestí nad Vlašskými boudami nám napoví, jaké jsou další možnosti – podle naší kondice a výhledu počasí.

Jsme nad hranicí jednoho tisíce metrů a můžeme se každopádně kochat nádherným výhledem na protější hřeben od Sněžky přes Studničnou, hezky bývá vidět chata Výrovka, Liščí hora a další hřebeny. Ještě hezčí výhled je po vystoupání do borůvkové stráně, ale tam my nepůjdeme.

První možností je vyrazit od křižovatky turistických cest po zelené značce vrstevnicovou cestou kolem Thámových bud, napojit se opět na modrou značku v Javořím dolu a pokračovat nahoru až k lávce přes Javoří potok. Odtud vystoupáme lesem a napojíme se na červenou značku, která nás směrem vpravo dovede ke Kolínské boudě.  Jsme ve výšce kolem 1100 m a máme za sebou asi polovinu dnešní trasy. Vlevo od Kolínské vidíme známé boudy (Pražskou, Husovu, Lesní) – ale my zvolíme klidnější cestu po žluté (po Slatinné stráni) přes Vébrovy boudy k Javorské a pak už jen pořád prudce dolů po zelené kolem boudy Dakota až k mostu přes Javoří potok, kde posedíme v romantickém zákoutí u Červenokostelecké boudy. Posléze se můžeme vydat na závěrečný úsek cesty po zelené Javořím dolem až do Úpy na náměstí, kde je zastávka autobusů.

Délka celé trasy je kolem 10 km, je na ní několik prudkých stoupání i klesání, ale dá se všelijak upravit – třeba za Thámovými boudami po napojení na modrou se vydat doprava dolů k Červenokostelecké boudě, nebo z Vlašek sejít po neznačené cestě (po sjezdovce) opět k Červenokostelecké a pak buď do Úpy na náměstí, nebo po silničce až zase k zastávce ve Vavřincově dole.

Druhá, tentokrát delší varianta, která měří asi 18 kilometrů a má těch stoupání a klesání o něco více, nás provede hned okolo dvou výškových kót – Vlašským vrchem (1035 metrů) a Světlou horou (1244 metrů). Nad Vlašskými boudami se napojíme na zelenou značku směrem na chatu Pražačka. Půjdeme po pohodlné živicové cestě, kde jediným rizikem jsou nepozorní cyklisté či výjimečně přítomné vyhřívající se zmije. Ještě jednou přetneme Vavřincův potok pramenící na Světlé hoře, který naši cestu podtéká, a dorazíme až nad Velké Tippeltovy boudy, kde se vyplatí si na chvíli sednout na lavičku pod stromy a potěšit se nádherným výhledem do jednoho z malebných krkonošských údolí, které turistika naštěstí ještě příliš nepoznamenala.

Odtud pokračujeme po zelené až do chvíle, kdy se značka odpojí od cyklostezky a začne padat dolů do údolí. Z tohoto místa, díky vykácení časti porostu, uvidíme na Luční a Studničnou horu a též i na Sněžku. Na rozdíl od zelené značky pokračujeme dále po cyklostezce až ke Krausovým boudám. Zde se napojíme na žlutou značku směrem na Modrokamennou boudu, která nás zavede na Modré kameny. Kratičká zacházka k těmto skalním útvarům za trochu námahy určitě stojí.

Vrátíme se zpět na rozcestí nad Modrými kameny a po zelené pokračujeme k Velkým Pardubickým Boudám, kde se dá v sezóně občerstvit. Po zelené značce pak projdeme částí Černohorského rašeliniště po dřevěných lávkách (máme-li čas a energii, můžeme projít celou zdejší naučnou stezku) a to až na rozcestí zvané Václavák. (Uprostřed letní či zimní sezóny návštěvník rozcestí pochopí, proč se nazývá stejně jako nejznámější náměstí naší země.) Odtud po červené pokračujeme na rozcestí pod Kolínskou boudou, přičemž se cestou můžeme podívat na zbytky plavební komory – „Klausy“ na Javořím potoce. Pod Kolínskou uhneme na modrou, po níž podél Javořího potoka v Javořím dole projdeme kryti lesem zpět do Velké Úpy. Potok se zařezává hluboko do údolí, takže četné kaskády a malé vodopády nejsou po většinu roku pro hojný porost vidět.

Nabízíme ještě jednu variantu cesty. Z parkoviště ve Velké Úpě po žluté cestě stoupající nad kostelem k lesu, lesem vystoupat k silnici, přetnout ji a šikmo stoupat dál lesní cestou, přejít přes otevřenou pláň s horskými boudami (Hlušiny) s potůčkem, jako dělaným pro stavbu mlýnků a s nádherným výhledem na protější stráň nad údolím. Další lesní úsek nás dovede na silnici a po ní nebo nad ní dojdeme na Vlašky. Odtud můžeme pokračovat po již popsané trase nebo si trasu prodloužit až na Černou horu a přes Pec se vrátit cestou nad silnicí do Úpy.

Jak tak koukám, těch turistických značek je tam dnes nějak moc, ale v těchto oblastech se nedá zabloudit. Větší nebezpečí vidím v hojném výskytu cyklistů, z nichž někteří jsou přesvědčeni o své absolutní přednosti v jízdě a o zázračné funkci brzd, takže pozor na ně!

Požehnaný čas a hezké zážitky vám přeje

Vláďa Chlumecký

Cestu aktualizoval, o delší variantu rozšířil

Petr Plaňanský

Pár postřehů závěrem: pokud vyrážíte ve všední den mimo hlavní sezónu brzy ráno, je pravděpodobné, že první pocestné potkáte až kolem poledne na Pardubických boudách či kolem Kolínské a Pražské boudy. Určitě se vyplatí si přivstat! Nepodceňte ranní rosy, které v této oblasti bývají vydatné. Paseky jsou plné hmyzu, včetně toho dotěrného, počítejte s tím a nezapomeňte na repelent. Zmiji pravděpodobně nepotkáte. Pokud ano, pak stačí, když uslyší vaše kroky, a včas vyklidí pole. Pokud ji přesto uvidíte, raději ji nechte být a obejděte ji – mimo jiné i proto, že je chráněným druhem. A ještě malá drobnost: potoky jsou zde ledové i v tom nejparnějším létě!