Jitka Pavlíková

 

Stále vstupujeme do něčích stop

čtu dětem z knížky

z níž mi čítala moje maminka

a zase je tu se mnou

beru do prstů hrníček

vyhlazený rukama mojí babičky

a dotýkám se dnů dávno uplynulých

sny které se dědí

nebo dostávají darem

si předáváme z dlaně do dlaně

stále vstupujeme do něčích stop

Snad i naše se jednou naplní

šlépějemi těch dalších …