Hana Pinknerová
Tahle kniha je pomalá kniha. Píšu v ní o klidu a spočinutí. Vyprávím o tom, jak se učím znovu hrát na klavír nebo jak začínám meditovat. Zkouším popsat své pokusy o vychutnávání prostého bytí. Musím mezi psaním čichat k růžím, plavat ve studené vodě, zalévat kytky, vařit dobré obědy, pít horkou kávu, pozorovat mraky a pod nimi se vznášející horkovzdušné balóny. Tyto věci se nedají dělat rychle, ve spěchu, do uzávěrky. Zjistila jsem, že ani psát o nich nedovedu rychle. Zkuste ji tedy číst pomalu.
Poprvé v životě jsem nestihla termín. Měla jsem odevzdat rukopis knihy, ale nepodařilo se mi ji dopsat včas. Možná kdybych se rozhodla a napnula síly, dokázala bych to. Tahle kniha to ovšem nechtěla. Je to pomalá kniha. Píšu v ní o klidu a spočinutí. Vyprávím o tom, jak se učím meditovat. Zkouším popsat své pokusy o vychutnávání prostého bytí. Tyto věci se nedají dělat rychle, ve spěchu, do uzávěrky. Zjistila jsem, že ani psát o nich nedovedu rychle.
Musím mezi psaním čichat k růžím, plavat ve studené vodě, zalévat kytky, vařit dobré obědy, pít horkou kávu, pozorovat mraky a pod nimi se vznášející horkovzdušné balóny. Od psaní mne odvádí spousta jiných požitků. Jaké například? Je jich mnoho. Nedovedu si hned vzpomenout na něco opravdu důležitého, ale vlastně všechno má tu důležitost, jakou činnostem nebo předmětům sami přikládáme. Takže například mne od psaní odlákala potřeba ještě jednou si zahrát pátou sonatinu s rozkošnou třetí pomalou větou v houpavém třídobém rytmu. Pak mi přišlo jako důležitější upéct domácí sušenky, protože takové pečení je náramně uklidňující činnost, krásně provoní kuchyň, pochutnáte si a domácí na vás v dobrém vzpomínají, i když jste někde v práci, a oni si dávají po obědě kávu. Musím také přiznat, že jednou v sobotu dostala před psaním přednost výprava do zahradnictví k Maškům. Zjistila jsem totiž, že mají sazeničky mateřídoušky plazivé. Takové té, co se vysazuje mezi kameny do chodníčků a vždycky krásně zavoní, když na ni někdo šlápne. Moc jsem toužila mít ji v zahradě a nikde jsem na ni nemohla natrefit.
Jednou ráno jsem byla vážně pevně rozhodnutá jít zapsat, co mne napadlo. Všechno jsem si pěkně připravila na balkon. Na stole jsem rozevřela notebook, vedle postavila konvičku s čajem a svůj oblíbený šálek. Přinesla jsem si blok s poznámkami, tužku a dokonce jsem nezapomněla ani na brýle, ale představte si, na větvích břízy v sousední zahradě seděly dvě hrdličky a kolem přeletovalo hejno sýkorek, což by nebylo tak divné, ale zároveň se tam vyskytovaly i dvě poštolky. To bylo velmi neobvyklé. Tahle ptačí sestava se na jednom stromě moc často nevyskytuje, upřímně řečeno, ještě jsem ji neviděla. Zajímalo mne, co to tam dělají, kdo koho honí a kdo vyhrává. Přinesla jsem si k pozorování dalekohled a díky němu jsem zjistila, že kolem ořešáku na naší zahradě poletuje žluna! Opravdu to nebyl strakapoud, ten tam tepe do stromů často, ale žluna. Našla jsem si to v atlase ptáků, který mám na balkoně pohotově na okenní římse, co slouží zároveň jako polička na nezbytnosti. Nebyla jsem si totiž jistá, jestli to byla žluna nebo žluva. To jméno se mi pořád plete. Totiž pletlo až doteď, myslím, že jsem díky tomuto pozorování nabyla naprosté jistoty, jak to s nimi je. No, ale bylo po psaní. Musela jsem odejít do práce.
Já vím, že to všechno vypadá jako nepodstatné maličkosti, ale pro mne to bylo důležité. Tohle je můj život. Skládá se z takových nedůležitých maličkostí. O tom píšu. Jen mi to nejde tak rychle.
- Knihu vydává Karmelitánské nakladatelství
- Vyjde pravděpodobně v květnu
- Koupit ji bude možné v obchodech, kam KNA dodává knihy, v jejich specializovaných prodejnách a na webu H. Pinknerové knihy-galerie.cz