Petr Plaňanský

Dnes Vás zvu na pohodovou procházku vedoucí po vrcholech nádherné, i když trochu opomíjené hřebenovky, která je doslova sevřena v obklíčení hned tří významných horských masivů severovýchodu Čech. Západně až jihozápadně od našeho cíle se táhne Ještědsko-kozákovský hřbet, na sever až severovýchod leží hory Jizerské a východně až jihovýchodně pak Krkonoše.

Jde vpravdě o romantickou procházku, kdy je dobré být trošku v kondici, i když mám za to, že tuto cestu zvládne každý, včetně menších dětí (když budete mít v batohu dost dobrot na uplácení protestujících malých poutníků).

Ačkoli jsem cestu absolvoval na jaře tohoto roku, doporučil bych její návštěvu spíše až na přelomu září-října, kdy často doznívá indiánské (či babí) léto a stromy už chytají krásné podzimní barvy. Lesy jsou smíšené a nižší patra jsou keřovitá, takže o hýřivé barvy podzimu nebude v těchto místech nouze. Případně není marné vyrazit v době, kdy se na hřebeny snese první poprašek sněhu – to mají lesy tajemnou (téměř černobílou) atmosféru.

Sám jsem vyrážel z parkoviště Berany (asi 1,5 km východně od rozhledny na Černé studnici), kam se dá bez problémů dojet po úzkých silnicích klikatících se zprvu mezi chalupami a později lesem. Sám jsem najížděl z jihu směrem od Loužnice nad Železným Brodem. V Železném Brodě je hned několik muzeí, jistě stojí za to naplánovat výlet tak, abyste se v některém z nich mohli stavit – například v Muzeu skleněných Betlémů. Pokud budete najíždět ze severu od Smržovky, pak holčičky jistě ocení návštěvu Muzea panenek a tatínkové Muzea obrněné techniky.

Z Beranů (795 m) jsem nejprve vyrazil po červené značce na východ přes kopec Pustinu (831 m), skalní útvar Buchtu a sedlo Vrchhůru (750 m). Pod Muchovem je ze západní strany odpočinkové místo, které může sloužit i jako bivakoviště (je zde i ohraničené ohniště). Přes Muchov (787 m) jsem se přehoupl skrze Skalní bránu až ke skalním útvarům a podél nich jsem došel k vyhlídce Terezínka (610 m), dříve zvané Šouf. Odtud je nádherný pohled do údolí řeky Kamenice, na Tanvald či Velké Hamry.

Z Terezínky jsem seběhl až na neznačenou lesní cestu zvanou Linie (zhruba uprostřed sestupu do Tanvaldu), která po severní straně hřbetu směřuje souběžně s hřebenovkou směrem na západ. Po Linii jsem kolem studánky s čirou a osvěžující vodou vystoupal až na křížení s druhou modrou značkou pod sedlem Berany. Vrátil jsem se k výchozímu bodu a zamířil po hřebenu (červená značka směrem na západ) kolem nádherných skalních útvarů Kladívko a Černostudniční věž až k restauraci a rozhledně na Černé studnici (nejvyšší bod výletu 869 m).

Rozhledna i restaurace byly v den mé přítomnosti mimo provoz – není divu, neboť své cesty obvykle plánuji tak, abych potkal co nejméně turistů. Nicméně jsem o rozhled nepřišel, protože jsem měl s sebou dron.

Když však svůj výstup dobře časově naplánujete, pak vám rozhledna, postavená v roce 1905 a zpřístupněna 91 schody, umožní z výšky 21 metrů obhlédnout široké okolí: počínaje Českým rájem na jihu, Bezdězem a Ještědsko-kozákovským hřbetem na západě, významnou částí Jizerských hor na severu a konečně i částí Krkonoš na východě.

Po zkušenosti, kterou jsem se sestupy a výstupy udělal, bych sám příště zvolil variantu opačnou
a fyzicky trošku náročnější: zahájení cesty v Tanvaldu, výstup přes Terezínku, skalní útvary
a po hřebenové cestě až na Černou studnici, zpět pak po Linii. Za vlhčích dní či za sněhu je sestup po kamenitých cestách výrazně rizikovější než výstup.

No a ti, kteří už jsou pohybu nevalného a přeci jen by rádi na rozhlednu, se nakonec k restauraci na Černé studnici mohou vydat autem ze západu od Jablonce nad Nisou nebo z jihu přes Pěnčín.

Pokud přeci jen zvolíte trasu z parkoviště u tanvaldského infocentra, bude dlouhá asi 13 km a bude vám trvat přibližně 4-5 hodin, výškově naberete a později vyklesáte nějakých 460 metrů. Prostě pohoda, žádné Krkonošské masakry.

Pokud můžete věnovat výletu celý den, není marné procourat úpatí Černostudničního hřebene z jihu či severu a seznámit se s drsnými podmínkami života v podhůří. To vám umožní nejen městská muzea, která jsou hojně rozeseta v mnohých okolních obcích. Mimo jiné stojí za návštěvu třeba Kitellovo muzeum v obci Krásná jihozápadně od Černostudničního vrchu, kde se dozvíte o životě a práci pověstného doktora Jana Josefa Antonína Eleazara Kittela.

Tabita 3/2022