Kateřina Supiková

Ocitla jsem se deset tisíc kilometrů jihovýchodně od naší republiky – v zemi vonící hřebíčkem a skořicí, santalem a koriandrem, ale i kravskou močí, sálající z rozpálených chodníků, prachem a horkým asfaltem, tisíci ohníčky z usušených kravinců i jídlem, které na nich bublá. Vše se tu děje na ulici. Holič pečlivě zastřihává knír dohladka vyholenému mladíkovi. Zubař rve jeden z posledních zubů zdrceného pána. Na chodníku kdosi spravuje motor a rozhodně se nenechá rušit kolemjdoucími, kteří ho téměř překračují. Děti se honí mezi ležícími krávami, spokojeně žvýkajícími svoji ranní dávku novin a banánových slupek…

Pokouším se představit si sebe v pestrobarevném sárí, v chumlu žen asfaltujících silnici… a mého muže lelkujícího s ostatními chlapy ve stínu. V restauraci prý otevírají dveře zásadně jenom mužům, jídelní lístek bych do ruky nedostala, a když bych si náhodou sama vybrala jídlo, musela bych čekat na souhlasné přikývnutí mužského doprovodu. Představa, že mě na tržišti obchodníci oslovují „pane“, mi kreslí na tváři slušivý úsměv.

Jsme u lékaře. Funguje tu princip „o mně – beze mě“. Lékař se ptá manžela (či jiného mužského příbuzného), jak se cítím, jaké mám příznaky, kde a jak mě co bolí… Poté mu nařídí, jak se mám léčit, a jde se domů… Psycho!

Narodit se tady, byla bys odsouzena již s prvním nadechnutím – mentoruji sama sebe. Ženy jsou tu nepotřebným břemenem, kterého je třeba zbavit se co nejdříve. Někde tchyně nebo porodní bába udusí novorozence polštářem, jinde je krmí opiem či solí. Nebo se holčičky pokládají do vařícího mléka… Porodit holčičku je velké neštěstí. Dívka představuje věno, které budou muset v den jejího sňatku rodiče zaplatit. Pohybuje se v částkách od několika set po tisíce rupií – a přidá se televize nebo skútr. Jak praví přísloví: „Vychovávat dívku je jako zalévat sousedovu zahradu.“

Dost! Prudce zavírám knihu a jdu zalít kytky… Potřebuju rozdýchat, že ještě existují místa, kde kráva má větší cenu než žena…

______________________________________________________________________

Jednostranné soudy jsem nikdy neměla v lásce, proto dodávám i to B: Tádž Mahal bere dech a v Indii bych si určitě nevyslechla: „Kam čumíš, krávo blbá?!“

 

Tabita 3/2024