Luba Šťastná
Velice ráda šiju. S odchodem do důchodu jsem si dovolila více rozvíjet tento koníček. Pořídila jsem si nové šicí stroje, z původně synova pokoje si udělala dílničku. Moc ráda se probírám v nabídkách nových látek, kterých jsou e-shopy plné. (Jen se musím hlídat, abych nezaplnila svou ´syslírnu´ spoustou materiálu, abych tomuto koníčku nepropadla a nedávala mu příliš času a myšlenek JL). Baví mě vymýšlet co a jak ušít, kterému z mých vnoučat by něco udělalo radost, co by se jim mohlo hodit a co by jim slušelo…
A pak šiju a vkládám do toho i část svého srdce. Šiji a těším se. Těším se, až uvidím radost obdarovaného. Vždy když se mi něco povede, nemohu se dočkat, až to předám. Čekám, jestli to obdarovaný ocení, jestli ho to bude těšit, jestli se mu to bude líbit. Moc by mě mrzelo, kdyby se třeba vnučka podívala na nové šatičky a její rekce by byla: „Dobře, já si je někdy vezmu“. Nebo ještě hůř, kdyby si ani nevšimla, že něco dostala.
Proč o tom píšu. Bůh stvořil tento svět a stvořil ho krásný. Dokonalý a nádherný. Stojí za to si toho všímat! Je dobré vidět vše úžasné kolem nás. Objevit krásu okolo nás stojí možná někdy i trochu námahy. Ale stojí to za to. Je třeba hledat, vnímat a děkovat. Naše reakce by neměla být: „Dobře, je to celkem fajn.“ Nebo ještě hůř, bychom neměli přehlédnout, že jsme něco dostali.
Když vidím, co Bůh stvořil, často se mi vybavuje osmý žalm:
Vidím tvá nebesa, dílo tvých prstů, měsíc a hvězdy, jež jsi tam upevnil:
Co je člověk, že na něho pamatuješ, syn člověka, že se ho ujímáš? (Ž 8;4,5 CEP)
Věřte, že když do Tabity zařazujeme články o cestování či o přírodě, není to jen proto, abychom zaplnili stránky.
Tabita 3/2021