Petr Plaňanský
Nedaleko, severně od Brna, rozložena na březích řeky Svitavy, leží obec Bílovice. Místo sousedí s jižním okrajem Moravského krasu a učarovalo hned několika uměleckým velikánům – Rudolfu Těsnohlídkovi, S. K. Neumannovi či Leoši Janáčkovi. Navíc se ve zdejších zalesněných stráních a údolích zrodilo povídání o lišce Bystroušce a také jedna nádherná vánoční tradice. Bílovické lesy i stráně mají zajisté svůj půvab v jakémkoli počasí i roční době, i když moje objevitelská cesta se udála na rozhraní léta a podzimu.
Naši výpravu začněme od místní sokolovny, kde se dá pohodlně zaparkovat. Hned zkraje našeho putování stojí památník českého anarchisty a později levicového literáta básníka S. K. Neumanna. Ten v Bílovicích pobýval mezi roky 1907-1917 a zrodila se zde jeho nejznámější a patrně nejslavnější básnická sbírka Kniha lesů, vod a strání.
Od sokolovny nás zelená značka dovede kolem Myslivny Lišky Bystroušky k rybníčku na Kuním potoce. Cestou minete školičku Lesních skřítků. Je dost dobře možné, že hrající si malá skříťata nejspíš potkáte na odpočívadle u rybníka. A projdete kolem studánky Leoše Janáčka, kterého Těsnohlídkovy příběhy Lišky Bystroušky inspirovaly k napsání slavné opery.
Odtud nás žlutá cesta dovede k jednomu srdceryvnému příběhu opuštěné holčičky. Události, která stála za zrodem krásné vánoční tradice. Ta v letošním roce již oslaví 101 let od svého založení.
Stezičkou v lesním porostu vystoupáte ke schodům, které vás zavedou k místu, na němž 22. prosince 1919 R. Těsnohlídek, F. Koudelka a J. Tesař při své procházce lesem, kdy hledali malou vánoční jedličku, nalezli opuštěnou sedmnáctiměsíční holčičku Lidušku. Rudolf Těsnohlídek událost popisuje následovně: „Leželo tu malé robátko, nahé, jen čepeček na hlavě a košilku rozhalenou na špinavé peřince.“
Příběh Lidušky měl šťastné pokračování – o nalezené děťátko se nejprve postarali bílovičtí občané: manželé Bulovi, Brázdovi a paní Špatná. Později bylo děvčátko adoptováno manželi Polákovými z Brna. Když Liduška Poláková dospěla, provdala se za středoškolského učitele Josefa Chybíka do Prahy, kde vychovala postupně čtyři děti a kde roku 1997 zemřela. S nešťastnou maminkou Lidušky, která se o děvčátko pro velkou hmotnou nouzi nebyla schopna postarat, to dopadlo o poznání hůře, soud jí vyměřil pět měsíců těžkého žaláře.
Naše cesta od pomníčku pokračuje dále po žluté značce na kopec, kde stojí bezmála třicetimetrová rozhledna U Lidušky. Když vystoupáte 131 schodů na vyhlídkovou plošinu, naskytne se vám nádherný pohled na Bílovice, ležící v údolí řeky Svitavy, po levé straně zahlédnete vysílač Hády a město Brno, kde zvláště vyniká hrad Špilberk.
Po hřebeni lze pokračovat pohodlně po žluté, nicméně pokud se chcete podívat k památníčku autora Bystroušky, seběhnete jako já po zelené do údolí Rudolfa Těsnohlídka, kde se opět napojíte na žlutou značku. Při seběhnutí do údolí buďte opatrní, cesta po deštích bývá značně kluzká. Celkem nenápadný pomníček věnovaný literátovi leží napravo od cesty, po níž vystoupáme až pod hájovnu lesníka Josefa Resslera. Ano, toho Resslera, který se do dějin zapsal vynálezem lodního šroubu. Cestou k pomníku ještě mineme studánku Stanislava Lolka, autora obrázků, které inspirovaly Těsnohlídkovy povídky o Bystroušce.
Resslerovu hájovnu jsem podběhl po cyklostezce, abych u kříže hajného Lišky (ó, jak příhodné jméno) navázal opět na zelenou značku, po níž jsem sestoupil k pomníčku prvního vánočního stromu republiky. První veřejný vánoční strom byl vztyčen roku 1912 v New Yorku, v Evropě stojí první strom v Kodani roku 1914 a je spojen s charitativní sbírkou s heslem „Všichni všem!“. Náš první strom je vztyčen roku 1924 na náměstí Svobody v Brně a má také sloužit jako příležitost k uspořádání sbírky pro osiřelé a opuštěné. Od pomníčku pohodlně sejdeme či seběhneme po zelené zpět až k bílovické sokolovně.
Většinu z popisované cesty (krom seběhnutí do Těsnohlídkova údolí od rozhledny) lze absolvovat na kole. Při sjezdech nabádám cyklisty ke zvýšené opatrnosti, jednak kvůli chodcům, jednak také kvůli zpomalovacím prahům, které jezdce tak snadno a rády vyhodí ze sedla.
Až se tedy letos ve vašem městě či obci bude vztyčovat vánoční strom, vzpomeňte si na příběh opuštěné Lidušky. Její zachráněný život přinesl dar a radost dalších čtyřech lidských životů. Pokuste se spojit s městem, zda by šlo u stromu za pomoci sokolů, skautů či hasičů uspořádat vánoční sbírku pro opuštěné a potřebné. Jsem si jist, že pokladničku vám ohlídá sama liška Bystrouška.
A pokud se někdy z Brna místo na jih do Vídně vypravíte na sever do Bílovic, pozdravujte ode mě, prosím, Bystroušku.
Tabita 4-2026