aneb na kole či koloběžce po bývalé železniční trati

Petr Plaňanský

Pojem „trojmezí“ používáme většinou tehdy, když se v jednom geografickém bodu potkávají či protínají hranice tří států, případně bývalých dominií (panství). Naše dnešní procházka, přesněji projížďka, Trojmezím bude přeci jenom trošku odlišná. Dnešní cestománii začneme v České Kamenici, na jejímž katastru se potkávají hranice hned tří chráněných krajinných oblastí – Labských pískovců, Lužických hor a Českého středohoří. Samotná Česká Kamenice se schovává v malebném údolíčku, které je obklopeno homolemi okolních kopců a hor. Záleží tedy na nás, kterým směrem vyrazíme a které dobrodružství nás nejvíce láká. I když moje představa na naši společnou vyjížďku je dnes více než jasná.

Před výletem alespoň pár slov k České Kamenici a jejímu okolí. Samotné město má hned dva zámky – ten Salhausenský je momentálně nepřístupný, zato v Českokamenickém je možné se nejenom ubytovat, ale je zde ke zhlédnutí hradní zbroj včetně několika kanónů a ve spojovací chodbě ke kostelu sv. Jakuba je umístěna expozice z historie města. Město stojí jistě za zdržení a prohlídku.

Jižně od města se nachází výrazný kopec se zbytky hradu Kamenice, který má volně přístupnou dřevěnou vyhlídkovou věž. Západně od města, u obce Jánská, můžeme najít muzeum koncentračního tábora Rabštejn. Severně, hned nad samotnou Kamenicí, je výrazný vrch Jehla s nádhernými výhledy na město a okolí, navíc je propojen značenými cestami s dalšími vyhlídkami. Severovýchodně od města leží Stříbrný a Zlatý vrch – ten první je bývalým čedičovým lomem, kde se těžily až desetimetrové sloupce čediče. Lom je uzavřený a ze skalky nad ním, kam se dá opatrně vystoupat, je nádherný rozhled – například k Zámeckému vrchu se zbytky hradu Kamenice. Zlatý vrch je svým rozsahem naprostou raritou a určitě ho nevynechejme, zvláště pokud známe a obdivujeme Kamenné varhany (Panskou skálu) u Kamenického Šenova-Práchně. Varhany na Zlatém vrchu by se daly nazvat „obří“. Kdysi se tu těžil sloupcovitý čedič, který prý svého času sloužil ke zpevňování nizozemských hrází. Mimochodem, z jednoho místa zde zahlédnete mezi kopci dokonce i vzdálený Ještěd. Nedaleko od Zlatého vrchu (severozápadním směrem, několik minut chůze po červené značce) je pak rozhledna Studenec. Východně od České Kamenice se pak nachází soustava jednotlivých malebných homolí v okolí obce Prysk.

Je nejvyšší čas, abychom se přesunuli na parkoviště pod Kamennými varhanami v Kamenickém Šenově-Práchni. Abychom nezapomněli – v samotném Kamenickém Šenově je muzeum českého skla a za prohlídku stojí i městečko, které je vyhlášeno památkovou zónou.

Náš dnešní výlet začnu malým kvízem. Říkají vám něco jména: Parchen, Ullrichstal, Meistersdorf, Neudörfel, Wolfersdorf či Manich? Ne? Není divu, pokud nejste místní nebo znalci území, kde od časů CK mocnářství až do doby před druhou světovou válkou žila významná menšina českých Němců. Prozradím vám, že jde o původní německou variantu českých obcí Prácheň, Nový Oldřichov, Mistrovice, Nová Ves, Volfartice a Manušice. Jde o jednotlivé zastávky na trati, která spojovala Kamenický Šenov s Českou Lípou. Trať byla postupně zprovozněna mezi roky 1886 až 1903, navazovaly na ni místní vlečky (například ze skláren) a dráha tak výrazně pomohla zdejšímu průmyslu. Po vzniku Československé republiky od roku 1919 nesly nádražní budovy dvojjazyčné označení – tedy jak německý, tak i český název. Provoz trati byl definitivně ukončen 25. 9. 1979. Její půvab spočíval především v tom, že při svém klesání do České Lípy kopírovala masivy zdejších homolí a kopců a nabízela nádherné rozhledy.

Příprava cyklostezky, která je dlouhá 17 km s převýšením 300 metrů, začíná v Práchni u Varhan a končí u nádraží Česká Lípa-střelnice. Vede po náspech bývalé trati a budovala se v letech 2001–2013. V České Lípě se dá navázat na další místní cyklotrasy a dojet po nich třeba až k místnímu vodnímu hradu Lipý.

Než vyrazíme na cyklo (koloběžko) výlet, zaparkovat se dá buď v Práchni, nebo České Lípě. Záleží na tom, zda chcete nejprve stoupat a pak sjíždět, nebo naopak. Povrch cesty je hladký asfaltový a je vhodný jak pro koloběžku, tak i brusle či kolo. Cesta je vybavena řadou příjemných odpočívadel a mezi Mistrovicemi a Novou Vsí narazíte na lesní studánku s výbornou vodou k občerstvení. V Novém Oldřichově je možné navštívit Hasičské muzeum. U některých bývalých zastávek je pak v sezóně otevřený bufet, kde si můžete dát něco dobrého na zub.

V zimě se trať upravuje jako běžecká a navazují na ni okruhy v okolí Nového Oldřichova, Práchně či Kamenického Šenova a sama je napojena na běžkařskou Lužickou magistrálu.

Pokud budete vyjíždět z Práchně, tedy se nejprve povezete dolů, můžete se posléze vrátit buď stejnou cestou, nebo v severní části obce Horní Libchava (pod Jílovým vrškem), kde se cyklotrasa protíná se silnicí, lze použít zkratku po silnici přes obec Slunečnou, v níž zahneme vlevo směrem k Hadí skále (a hřebeni kopců, které musíme překonat) směrem na Kamenický Šenov. Upozorňuji, že jde o velmi výrazné táhlé stoupání a pro toho, kdo není trénovaný nebo nemá pomocný elektromotorek, to bude znamenat hodně velký zápřah. Tato cesta je vhodná pouze pro kolo.

Pokud nemáte na naši projížďku k dispozici kolo, je možné si objednat zápůjčku koloběžky či kola (kontakty na půjčovny lze nalézt na internetu), sjet do České Lípy a nechat se vyvézt autem zpět k parkovišti v Práchni.

Ještě pár praktických postřehů: pokud je asfalt mokrý, což někdy může být po ránu v lesních úsecích i bez deště, buďte opatrní, bude nejspíš klouzat, stejně jako když je na něm napadané listí či jehličí. Pokud zvolíte jízdu na koloběžce, pak se nikdy nepouštějte řídítek, dokud úplně nestojíte. Máte jinak položené těžiště a jednou rukou řídítka za jízdy neukočírujete. Mluvím z vlastní zkušenosti – dvakrát jsem se vymáznul. Dávejte pozor při přejezdech veřejných cest, několikrát budete křižovat poměrně frekventovanou silnici – vždy jsou na cestě retardéry a výrazná upozornění. Na kole, koloběžce i na bruslích mějte vždycky na hlavě helmu (sám používám lezeckou a musím přiznat, že mi při pádu zachránila hlavu). Dávejte vždy pozor, buďte ohleduplní vůči všem, které na cestě potkáte (a mohou to být i běžci či rodiny s kočárky či starší lidé se psy), a než se příliš rozjedete, včas brzděte!

Trať jsem absolvoval zjara na kole (a pozor, počasí se mezi kopci dokáže velice rychle změnit, takže doporučuji do batůžku kromě svačiny a pití přibalit větrovku či pláštěnku) a v létě na koloběžce. Jízda z kopce je místy doopravdy fičák a do kopce na Slunečnou je to naopak brutální záhul!

Tabita 2/2022