kazatel KS Praha
Dnešní doba na nás klade nové nároky a nové požadavky.
Kráčíme nyní cestou, kterou jsme nikdy dříve nešli. Jinými slovy, žijeme a děláme věci způsobem, který jsme nikdy dříve nezažili.
Děti se učí doma, pracujeme z domova, objednáváme si nákupy až domů, společenský život žijeme na internetu, zábava je přístupná převážně na internetu, dovolenou trávíme na zahradě (tedy pokud zahradu máme), církev se setkává prostřednictvím internetu, domácí skupinka, semináře a vyučování jsou opět pouze online atd. Pokud měl někdo dříve pocit, že trávíme na internetu příliš mnoho času (nebo naše děti), tak nyní je toho času mnohonásobně více.
Máme dvě možnosti. Můžeme se rozhodnout, že budeme zůstávat ve starých způsobech myšlení a jednání, anebo se otevřeme tomu, že budeme věci dělat jinak, nově, že se necháme Bohem vést do nových věcí a půjdeme cestou, kterou jsme nikdy dříve nešli. A současně se také rozhodneme, že půjdeme cestou vděčnosti, a ne cestou nářků a bědování.
„Půjdete za ní, abyste poznali cestu, kudy se máte ubírat, neboť nikdy předtím jste touto cestou neprocházeli.“ Jozue 3,4b (ČEP)
Toto je verš z příběhu, kdy Jozue a Izraelci měli přejít Jordán a začít obsazovat zaslíbenou zemi.
I když je tento verš vytržený z kontextu, pointa je stejná: Půjdete cestou, kterou jste dřív neznali, a budete vstupovat do situací, které jste nezažili.
To, co zažíváme a pravděpodobně budeme zažívat, jsme nikdy nezažili. Musíme se s tím srovnat a je to pro nás náročné.
V tom všem zjišťujeme, že nás Hospodin stvořil jako sociální (tedy společenské) bytosti. Potřebujeme mít offline (tedy opak online) společenství s ostatními. Obejmout se, podat si ruce, dívat se do očí, mít zpětnou vazbu, když spolu mluvíme, smát se spolu, plakat spolu (když je to potřeba) a mnoho dalších a dalších věcí.
Mám pocit, že se chlácholíme tím, že se vše vrátí do starých kolejí a do starého způsobu života. Vesměs si to přejeme a očekáváme to. Ale opravdu nevím. Vím, že nyní žijeme jinak, a vidím, že se svět kolem nás mění. Myslím, že život už nebude stejný, jako byl.
A myslím, že bude nutné některé věci změnit …
To ale není snadné. Určitě už to mnozí zakouší nyní. Stačil necelý rok a mnoho věcí jsme se prostě museli naučit a změnit. Nejde o to, abychom se my nechali proměnit tímto světem, ale abychom dokázali ve změněném světě žít a zvěstovat dobrou zprávu.
Jsi připraven se změnit? Nebo už se cítíš příliš starý? Nebo se ti případně nechce?
Co k tomu říká Písmo?
Pojďme se podívat, kdo se vydal na cestu a musel čelit novým okolnostem.
Toto je deset příkladů z Písma, kdy lidé museli vstoupit do něčeho nového, potřebovali se přizpůsobit, museli něco změnit ve svém myšlení a museli vstoupit do úplně nového způsobu života:
1. Adam s Evou
Žili v rajské zahradě, měli všechno, bylo o ně postaráno, neřešili starosti, měli obecenství s Bohem. A najednou byli na základě hříchu vyhnáni z rajské zahrady a museli se naučit žít jinde a jinak. Museli se přizpůsobit. Nebylo to pro ně lehké, ale zvládli to. Kdyby to nezvládli, tak my, jejich potomci, tady nejsme.
2. Abraham
V době, kdy se ještě jmenoval Abram, byl poslán z Mezopotámie do zaslíbené země. Mezopotámie byla velmi úrodná země svlažovaná pravidelnými záplavami. Zde se sklízelo několikrát do roka. Najednou Abram putuje do hornaté kananejské krajiny, kde je v tom, jestli bude pršet nebo ne, plně závislý na Bohu. Abraham to zvládl. Poslechnout Boha bylo důležitější než to, co by se mu líbilo.
3. Mojžíš
Když vyvedl Izrael z Egypta, byl již postarší. Bylo mu osmdesát let. Desítky let byl pastýřem ovcí. Uměl to. Ale Bůh mu řekl: „Teď se to změní a ty vyvedeš můj lid.“ A Mojžíš šel, i když se mu původně nechtělo. Šel a přijal úplně odlišný úkol.
4. Jozue
Žil s Izraelity na poušti. Celá generace se tam již narodila a uměli na poušti žít.
Najednou mu Bůh říká: „Teď je ten čas, kdy povedeš Izraelce do zaslíbené země. Budou tam města, budete hospodařit. Budete žít jinak.“ Nebylo to jednoduché, ale oni to zvládli.
5. David
Patnáct let se skrýval, vedl vojenský způsob života. A najednou se všechno změní a z ozbrojenců se stává královský dvůr. Něco úplně nového.
6. Jonáš
Jonášovi se vůbec nechtělo měnit styl života. Cesta do Ninive je pro něj dlouhá a komplikovaná. Ale nakonec přijal Boží povolání.
7. První učedníci
První učedníci byli rybáři, to byl jejich život. Když je Pán Ježíš povolal, z rybářů se stali apoštolové. Když Pán Ježíš řekl: „Pojďte za mnou“, opustili všechno a vstoupili do nových věcí.
8. První křesťané
V Jeruzalémě měli krásné obecenství, Pán přidával denně nové lidi. Pak přišlo pronásledování a jejich nucený útěk do dalších měst a zemí.
9. Misionáři
Jak první misionáři Pavel, Barnabáš, Sílas, tak i další v průběhu lidských dějin opustili to, v čem žili, a vyšli do pro ně zcela nového světa.
10. Ježíš Kristus
Boží Syn opouští nebe a jde žít na tuto zemi jako syn člověka.
V Bibli čteme:
„Mějte tedy v sobě to smýšlení, které bylo i v Kristu Ježíši. Ačkoli byl ve způsobu Božím, nelpěl na tom, že je roven Bohu, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob otroka a stal se podobným lidem. A když se ukázal v podobě člověka, ponížil se, stal se poslušným až k smrti, a to smrti na kříži. Proto ho také Bůh povýšil nade vše a dal mu jméno, které je nad každé jméno, aby se ve jménu Ježíše sklonilo každé koleno; ti, kdo jsou na nebi i na zemi i pod zemí, a k slávě Boha Otce aby každý jazyk vyznal, že Ježíš Kristus je Pán.“ Filip. 2,5-11 (ČSP)
Potřebujeme být jako Ježíš a vykročit novou cestou do nových věcí. Dělat věci novým způsobem. K tomu je třeba se rozhodnout a být na to připraven.
Tabita 1/2021