Pavel Rosecký
O knize Alexandry Alvarové – Průmysl lži
„Vždyť se to přece psalo v novinách!“
Tak zněla nedávná odpověď mojí známé na dotaz, proč věří jednomu logicky vyvratitelnému nesmyslu.
Nevědomky tak potvrdila moc slova, v tomto případě psaného. Těžko jí něco vyčítat. Respekt ke slovu je nám Bohem dán, je to naše přirozenost.
Kniha Alexandry Alvarové Průmysl lži je právě o moci psaného i mluveného slova.
Popisuje praktiky propagandistů (jak autorka píše – prodavačů idejí), funkci médií v dnešní době i vnitřní pochody, které v našem mozku vznikají při vstřebávání různých druhů a různě balených informací. Tato pasáž mi přišla zvláště užitečná pro pochopení faktu, že každý, kdo si jen někdy pustí televizi, počítač, rádio nebo si vezme do ruky klasické noviny, se více či méně stává obětí.
Je zde do hloubky rozveden mechanismus působení lži, co se po tisícinásobném opakování stává pravdou i zdůraznění, že větší nebezpečí představuje polopravda než jasně definovatelná lež.
Na mnoha konkrétních příkladech je ukázáno, kdo a z jakých webových stránek vypouštěl dezinformace k ovlivnění např. předvolební nálady voličů.
V závěrečné kapitole „Kapka optimismu“ se snaží autorka poskytnout čtenáři spolu se seznamem nejrizikovějších webů jakýsi manuál, který má posloužit k sebeobraně proti různě přibarveným informacím, které na nás dotírají z internetu. Na konci je slovníček pojmů, které běžný čtenář nemusí znát.
Jen díky živému stylu, kterým je dílo napsáno, jsem při čtení neodpadl udolán informacemi často dost depresivního obsahu, neboť přes rady v závěrečné kapitole mně bylo jasné, že proti cílené kampani vedené proti tomu, co nazýváme zdravým rozumem, žádná stoprocentní obrana není.
Opravdu není? Během čtení jsem prožíval velkou vděčnost za Ducha svatého, který je pro mě tím nejlepším antivirovým programem proti devastaci mojí duše. Přesto ale Průmysl lži považuji za užitečné dílo, zejména pro ty, kteří si myslí, že se jich něco takového netýká.
Vaše chvilková pozornost má dnes cenu zlata. Nejen pozornost věnovaná reklamě na prací prášek, ale dnes už i pozornost tématům, která vedou k volebním rozhodnutím. Existuje jednoduchá metrika, říká se jí „engagement“, tedy něco jako „schopnost zaujmout“, a měří se v algoritmu, který srovnává počet zobrazení, kliků, přehrání, přečtení, počet sekund věnovaných pohledu na heslo, klip, obrázek, článek. Měřením a evidencí těchto mikrovjemů se z vašeho chování na síti stane datový záznam jménem Karel Novák, se spoustou tabulkových údajů, který vypovídá o tom, kdo jste a jak a co si myslíte. Co čtete. Čeho se bojíte. Odkud pocházíte. Kolik je vám let (neříkejte, že jste nikdy nedali lajk bannerům jako: „Život začíná po čtyřicítce!“). Digitální stopa vašich mikroreakcí se archivuje a tvoří zlatý valounek do sbírky firem obchodujících s vaší ovlivnitelností. Jste čitelní. Jste archivovatelní. Jste na prodej.
Úryvek z jedenácté kapitoly – Slovo a jeho moc (s. 127 – 128)