Štěpánka Halamová
Každý z nás má nějaké profesní zaměření. Jsem fyzioterapeutka a cvičitelka zdravotního cvičení v jedné osobě a ráda pozoruji lidi kolem sebe. Ráda si zkouším na sobě jejich postoje, chůzi, sed, abych pocítila na svém těle jejich nastavení.
Sama pro sebe jsem si pojmenovala dvě skupiny lidí se špatným držením těla: lidé s funkční patologií, kdy špatné držení těla nezpůsobuje bolest a problémy, a druhá skupina s nefunkční patologií, kdy špatné držení těla způsobuje bolest a omezení.
Ráda bych se s vámi podělila o příběh jedné své kamarádky, která se bohužel ocitla v té druhé skupině.
Představte si rekreační sportovkyni, která běhá, jezdí na kole, na lyžích, chodí do Sokola… prostě se stále hýbe. Je jí kolem čtyřiceti let. Často absolvuje jízdu autem. Jednoho dne se stane, že už skoro z auta nevystoupí a nenarovná se. Podobných příběhů jsem si už vyslechla spoustu.
První její kroky vedly na ortopedii a neurologii, vyšetřili ji a zjistili, že má veliký výhřez plotýnek.
Absolvovala několik opichů, opich pod CT a hospitalizaci v nemocnici na infúzích. Nic z toho jí nepomohlo. Byla naplánována operace. Před stanovením termínu operace se se mnou chtěla sejít. Poté schůzku odvolala s tím, že už jí nic nepomůže – jen operace. Odepsala jsem jí, že ať půjde na operaci, či ne, musí změnit nastavení používání svého těla, jinak jí stejně operace nepomůže. Ne vždy si bohužel troufnu být takto upřímná a tvrdá. Ona se poté rozhodla, že než k termínu operace dojde, bude dělat vše, aby se operace nekonala. Došla jí závažnost situace. Začala kombinovat rehabilitaci a soukromou fyzioterapii.
Ke mně dorazila v předklonu jako osmdesátiletá babička s nemožností se narovnat. Já sama jsem nevěřila, že se to bez operace obejde, ale neřekla jsem jí to. Věděla jsem, že s operací či bez ní potřebuje přenastavit používání těla a zvýšit kondici. Začaly jsme hledat úlevové pozice, aby uvolnila svaly. Navedla jsem ji k napřimování v sedě a ve stoji, nařídila jsem jí pravidelnou chůzi (na začátku ušla kolem stovky metrů a víc ne). Postupně se napřimovala, ušla více metrů, několikrát denně cvičila pár minut. Nakonec jela na tři týdny do lázní. U mě byla pětkrát – vše byla její práce. My kolem jsme jí pouze dali návod, a tak by to mělo být.
Dnes kamarádka jezdí na kole, na lyžích, pravidelně cvičí a chodí. Žije plnohodnotný život – a vše bez operace.
Je to na vás!
Můj stručný návod:
- Pokud vás začnou bolet záda, klouby, možná na začátku občas, poté častěji – je potřeba vyhledat pomoc. Aktivně se zapojit do řešení svých potíží se zády nebo klouby. Nechte si udělat vyšetření, ať víte, co máte za problém.
- Vyhledejte fyzioterapeuta – máte dvě možnosti, u kterých bych se zastavila. Můžete vyhledat fyzioterapeuta, který vás bude masírovat, mobilizovat nebo odblokovávat. Ano, někdy je to potřeba, ale je to pasivní práce fyzioterapeuta na vás, ale vy aktivně nic neděláte. Nebo vyhledejte fyzioterapeuta, který vás naučí cviky, abyste si sami pomohli, bude vás opravovat v běžném životě: jak se ohnout, stát, sedět, předklonit, zvedat něco ze země…
- Je to na vás – pravidelně cvičit (pokud máte problém, tak každý den zabere cvičení cca dvacet minut, možná i dvakrát denně), udržovat se v kondici, skloubit vše se zdravou stravou… Při závažných obtížích možná vydržíte cvičit třeba pět minut víckrát denně.