Luba Šťastná
Když začínám psát tento úvodník, mám problém, jaký použít čas. Nevím, jestli mám napsat „máme za sebou dobu koronavirovou“, nebo zda v době, až toto číslo vyjde, bude doba nebezpečí, karantén, zákazů a omezení už za námi. Ať už to bude jakkoliv, je jasné, že jsme prožili dobu, která byla jiná. V tomto čísle se za touto dobou ohlédneme. A má vůbec smysl se ohlížet? Prošli jsme tím a jde se dál. Mnozí si možná řeknou: „Až zas tak moc zajímavá doba to nebyla“.
Vybavuje se mi z bible jeden verš: Pamatuj na celou cestu, kterou tě Hospodin, tvůj Bůh, vedl těchto čtyřicet let pouští, … (Deuteronomium 8:2). Pravda, na poušti jsem nikdy nebyla a asi bych si zájezd do pouště nevybrala. Už vidím ty fotografie z dovolené. Písek, písek. Já a písek, písek… Opravdu nic, co bych toužila navštívit. A už vůbec to není místo, kde bych chtěla žít trvale.
A přesto čteme, že právě na tuto dobu se má Boží lid rozpomínat. Možná to může vypadat, že na poušti nebylo nic zajímavého, dokonce tam Izrael prožíval velmi těžké chvíle, bylo to však místo, kde byl Hospodin s nimi. A to bylo podstatné.
Někdo možná koronavirovou dobu prožíval jako určitou poušť. Byli jsme najednou zbaveni mnoha věcí, které nám přišly normální, možná i nezbytné nebo samozřejmé. A najednou bylo vše jinak. Možná stojí za to se zastavit a ohlédnout zpět. A to nejen na tuto dobu! Nemáme a nemůžeme žít ze vzpomínek. Ale podívejme se občas zpět. Možná uvidíme Boží pomoc, Jeho vedení a Jeho jednání, které jsme si v tu dobu ani neuvědomovali.
V Kralické bibli v Žalmu 145:4 čteme: Rodina rodině vychvalovati bude skutky tvé, a předivnou moc tvou zvěstovati. A tak i Tabita chce vypravovat. Jak říká zmíněný žalm v jiném překladu – oslavovat Boží skutky a zvěstovat Jeho mocné činy. Možná i pomáhat vidět je tam, kde je třeba ani nehledáme.
Přeji krásnou (doufám) dobu pokonavirovou!