Petr Plaňanský

Minule jsme se vypravili k našim jižním sousedům do Rakouska. Dnes tam ještě na chvilku zůstaneme. Pokud navštívíte působiště A. Mozarta, kterým je Salzburg (čili Solnohrad), určitě se stavte u domu, v němž bydlel. Nicméně nebuďte překvapeni zástupem asijských turistů, kteří si atrakci budou fotografovat stejně jako náš pražský orloj. Na zdaleka viditelný hrad se můžete buď vyvézt moderní lanovkou, případně vyšplhat po svých. Vstupné je docela značné a je skutečně škoda, že alespoň na hradní nádvoří vás bez vstupenky nepustí. Za návštěvu určitě stojí místní katedrály a parky, které jsou nádherné. Třeba ten, který je u zámku Mirabell, kde se potkáte s pegasem či jednorožci – a nejsou ani modří, ani růžoví, protože jsou v barvě tesaného kamene. Ne nadarmo se vzhledem k bohatství Salzburgu říkalo „barokní perla“ solnohradské oblasti. Bez zajímavosti není ani řada mostů, například ten, který patří milencům, neboť svůj vztah stvrzují tím, že zde zavěsí visací zámek.

Určitě je výhodné se v tomto městě ubytovat spíše někde mimo centrum, abyste mohli podnikat výpravy do bližšího či vzdálenějšího okolí. My jsme využili pohostinství hotelu Vogelweiderhof, který leží vedle nádraží a nabízí ubytování se snídaní, polopenzí či plnou penzí. Hotelový komplex je tak dobře zvukově odizolován, že jsme za celou dobu nezaznamenali zvuk ani jednoho vlaku. Navíc se k tomuto hotelu dá velice rychle a pohodlně sjet z dálnice, která město protíná na severu. Parkování pro ubytované zdarma je samozřejmostí.

Po již zmíněné dálnici se vypravíme na jih, nad město Hallein, kde se
v sousedství lázní Dürenberg nachází expozice solného dolu. Cesta autem zabere asi tři čtvrtě hodinky.

Kromě dolu zde můžete navštívit i repliku keltské vesnice, což vám umožní zakoupení jedné vstupenky do obou zmíněných expozic.

Keltové zde před 2500 lety jako první soustavně těžili ze solného bohatství celé oblasti a námi navštívený solný důl je nejstarším na světě. Navíc asi devadesát kilometrů vzdálené městečko Hallstatt dalo pojmenování dokonce celého jednoho historického období, v němž v oblasti střední Evropy dominovali Kelti.

V muzeu soli dostane každá skupina svého průvodce. Ten vám poradí, jak si správně navléci bílou uniformu, která zabrání tomu, aby sůl poničila vaše oblečení. Posléze se přesunete k důlnímu vláčku, který vás odveze do podzemí. Expozice se nachází celkem ve třech podlažních vrstvách a vy se v té nejhlubší části ocitnete v hoře asi 120 metrů pod jejím povrchem a 700 metrů vzdáleni od vstupu. V několika větších prostorách vás průvodce seznámí s historií dolování – od těch nejprimitivnějších metod až po moderní způsoby: rozpuštěním soli ve vodním roztoku – tzv. solanky. Výklad je dvojjazyčný (němčina a angličtina) a je doprovázen skvěle provedenou obrazovou projekcí na stěny dolu.

Mimochodem, i v podzemní expozici pamatují na to, že lidé mají své potřeby, proto i zde najdete dokonale čisté toalety.

Během prohlídky projdete kolem oltáře, kde se každý horník při sestupu modlil za šťastný návrat. Dvakrát se sklouznete po hornické dřevěné skluzavce, projedete se na lodičce na podzemním jezeru. Kromě toho přejdete legálně hranici – nejprve do Německa, abyste se později vrátili do Rakouska. Tento podzemní přechod je řešen úmluvou mezi Bavorským královstvím
a Solnohradskou oblastí a patří mezi nejstarší evropské úmluvy o volném pohybu.

Málokdo ví, že „bílé zlato“, jak místní nazývají sůl, bylo příčinou solné války, která proběhla v roce 1611, kdy Bavoři žádali zvýšit clo na solnohradské zboží. Načež naštvaní Salzburští obsadili říšské probošství Berchtesgaden. Bavoři v odpověď na tento akt dobyli Salzburg. Obětí konfliktu se nakonec stal kníže arcibiskup Wolf Dietrich von Raitenau, který zbytek svého života musel dožít v internaci, přestože za jeho působení a díky „bílému zlatu“ dosáhly barokní Salzburg a přilehlá solná oblast svého největšího rozkvětu.

Při rozloučení s průvodcem dostanete jako bonus miniaturní slánku se solí z nedalekých dolů. Součástí je samozřejmě obchod se suvenýry, kde si můžete koupit různá balení a provedení soli, ale též čepice, košile, trička a další předměty odkazující k této oblasti a hornické tradici.

Vstupné na tyto expozice se pohybuje od 10 do 17 euro podle toho, jakého jste věku. Parkování na vyhrazených parkovištích před muzeem je zdarma.

Druhým cílem je Orlí hnízdo nad Berchtesgadenem. Od dolu klikatou horskou silnicí stoupáte vzhůru do Alp směrem k Berchtesgadenu. Tentokrát v nadzemí opět překročíte hranici mezi Rakouskem a Německem. Cesta končí na placeném parkovišti v Obersalzbergu. Zde je dokumentační středisko, které mapuje historii Berchtesgadenu (kde měli pohlaváři nacistického režimu své vily), samoty Berghof (letního sídla Adolfa Hitlera), Orlího hnízda, a především tragického období německého národa během nacistického totalitního režimu.

Z nedalekého autobusového nádraží vás odvezou autobusy (14 euro za osobu) po uzounké klikaté horské cestě k výtahu, kterým vyjedete až na Kehlsteinhaus (neboli Orlí hnízdo).

V ceně jízdenky na autobus je zdarma i prohlídka dokumentačního střediska. Chcete-li ušetřit, dá se na Orlí hnízdo vyjít po lesní stezce částečně souběžně se silnicí, ovšem tehdy počítejte na výstup zhruba tři a půl hodiny, taktéž na případný sestup.

Na vrcholu je dnes z kdysi horské denní haciendy restaurace, kde je na zasklené verandě k vidění poměrně rozsáhlá fotodokumentace, která mapuje historii tohoto místa.

Od restaurace se dá udělat docela hezký krátký okruh, který přeci jen vyžaduje určitý čas (nejméně hodinku a půl). Nedoporučuji se vypravit po vlhkých či namrzlých kamenech, které značně kloužou. Za nepříznivého počasí se přes známý kříž s protěží dá dojít alespoň na vyhlídku Kehlstein (1881 m n.m.).

Pokud si troufnete, můžete na nejvzdálenějším konci okruhu navázat ferratou (značně náročnou převážně obtížnosti C) a doputovat až na Hoher Göll (2522 m n.m.), který je nejvyšším vrcholem zdejší alpské oblasti a je hraničním vrcholem mezi Bavorskem a Salcburskem. Cesta od restaurace není dlouhá, měří na vrchol a zpět asi jen 10 km, ale nenechte se zmást, jste v Alpách a na 1 km tu počítejte dobrou jednu hodinu, zvláště na ferratě. Kromě toho jde o převýšení z Kehlsteinu 700 metrů nahoru a pak totéž dolů. Takže tato část je vhodná jenom pro skutečně zdatné a zkušené.

Z Orlího hnízda je za příznivého počasí krásný kruhový rozhled po bavorských
i salcburských Alpách a je dokonce krásně vidět i samotný Salzburg a také část horského jezera Königsee v bavorských Alpách. Od restaurace, pokud se nechcete mačkat ve výtahu, můžete poměrně rychle seběhnout po krásné klikaté cestě ke stanovišti autobusů, které vás vezmou zpět k parkovišti.

Byť jde o místo, které je spojeno s nehezkou částí německé historie, stojí kvůli nádherným výhledům na okolní Alpy za návštěvu.

Tabita 3/2025