Dan Drápal
Tabita vychází již deset let – a to není krátká doba. Tedy… není to krátká doba dnes, kdy je život rychlejší a pomíjivější a kdy mnohdy nestačíme sledovat, co vzniklo a co zaniklo. Má-li si člověk v dnešní době zachovat duchovní nadhled, musí vynaložit značné úsilí.
John MacFarlane, pozoruhodný muž, který kázal evangelium snad ve všech slovanských národech, jednou vyslovil zajímavou myšlenku: Existuje řada křesťanských sborů, které mají jména jako Agapé, Filadelfia, Victory (Vítězství), Víra, Průlom a podobně, ale ještě prý neslyšel o sboru, který by se jmenoval Trpělivost nebo Vytrvalost.
Vytrvalost ovšem potřebujeme. Zvláště v dnešní době, kdy je tolik věcí tzv. „instantních“. Instantní zralý křesťan je ovšem nesmysl. Rovněž neexistuje instantní plodný sbor.
Larry Crabb se kdysi v jedné knize vyjádřil, že má-li vyrůst zralý křesťan, o němž lze říci, že „svlékl starého člověka a oblékl nového“, nebo že „se proměnil obnovou své mysli“, je potřeba tří faktorů. Jsou to milost, pravda a čas.
Bez Boží milosti bychom nemohli nastoupit cestu nového života. A nový život nemůže ani začít, pokud se pravdivě nepodíváme sami na sebe. A pokud v nás Boží život pokračuje, je to díky tomu, že přijímáme Boží pravdy a snažíme se podle nich žít. Čas je nezbytný, aby v nás milost a pravda zakořenily a vykonaly své dílo proměny.
Ono to vlastně platí o člověku i před obrácením. Může se stát, že někomu zvěstujete evangelium, ale jste rázně odmítnuti. Můžete mít nepříjemný pocit, že vaše povídání bylo zbytečné, a dokonce si kladete otázku, zda jste něco zásadním způsobem nepokazili. Nevíte ovšem, co bude následovat. Ano, připouštím, možná jste se skutečně snažili zbytečně. Možná ale nastane něco jiného: Člověk, který vás odmítl, se během několika let může ocitnout ve zcela nové situaci. Přijde o zaměstnání. Jeho dítě postihne těžká choroba. Opustí ho životní partner. A takový člověk začne uvažovat jinak, zjistí, že to, co bylo dříve prioritou, ztratilo veškerou lákavost, a setká se s někým jiným, kdo mu řekne evangelium podobně jako kdysi vy, ale jeho reakce už je mnohem vstřícnější. Neznamená to, že už je připraven přijmout spásu v Ježíši Kristu. Možná uběhnou další tři roky a někdo jiný ho pozve na evangelizační akci, třeba na Alfu nebo Manželské večery. A najednou to tomu člověku „docvakne“.
Důležité je, že je tu Boží milost, důležité je, že jsme kázali pravdu, a konečně je tu ten faktor času. Ano, potřebujeme vytrvalost, a zejména tam, kde nevidíme ovoce hned.
To se týká i těch, kdo jsou již určitou dobu křesťany. Někdo si „zamiluje tento svět“ a opustí Ježíše i církev. Vás to velice mrzí a začnete se modlit. Nevíte, zda to dobře dopadne, a možná se budete modlit celá léta. Zejména pokud jde třeba o vaše dítě nebo o vašeho životního partnera, případně dobrého přítele či přítelkyni. Modlíte se, protože víte o Boží milosti. Modlíte se a připomínáte si, že pravda je důležitá a že pravdu Božího slova nemůžete nějak „vožulit“, upravit si ji podle svých potřeb a přání. A opět je zde faktor času. A vy potřebujete trpělivost.
Jsem už starší člověk a sloužím Pánu přes čtyřicet let. Mám v tom určitou výhodu: Vím o spoustě lidí, jejichž odchodu od Boha jsem hluboce litoval a nad nimiž jsem se trápil. Ne, nevrátili se zdaleka všichni, ale mnozí ano. První narkoman, kterému jsem sloužil, se vrátil k Pánu po jednadvaceti letech (já jsem se to ovšem dozvěděl ještě o deset let později). První člověk, kterého jsem s těžkým srdcem vyloučil ze sboru, mi po deseti letech zavolal: „Dane, vše, cos mi tehdy říkal, bylo pravda.“ To samozřejmě potěší a povzbudí, protože o těch deset let dříve mi bylo hodně ouvej.
Shrnuto: Vytrvalost je nesmírně důležitá. Jsou věci, které bychom bez ní prožít nemohli. Pokud ji ale projevíme, zakusíme spoustu krásných věcí, které by bez ní pro nás zůstaly nepřístupné.
Tabita