Luba Šťastná
Když jsme začali s přípravou letního vydání Tabity, měla jsem představu, že by toto číslo mělo být hlavně o radosti. V minulých Tabitách jsme často psali o bolesti, o smrti, o těžkých chvílích. A tak jsem autory článků oslovovala: „Prosím, napište o radosti“. Z odezvy jsem zjistila, že pro mnohé je psát o radosti těžké. Jak je to možné? Jak je to s naší radostí?
Uprostřed úvah jsem otevřela Facebook a vykoukl na mne obrázek, který tam dala jedna moje známá. Na fotografii byla váza s kyticí lučních květů a pod ní nápis: „Jen tak“. To mne zastavilo. K čemu je kytka? Obyčejná kytka obyčejných květů. Je krásná, ale k čemu je? Přece jen tak – jen tak pro radost.
Dnes jsem slyšela příběh z knihy Ušpiněná sláva, kterou napsal Pete Greig. Mluví tam o tom, že mu jednou Bůh ukázal strom. Ptal se Boha, co mu tím chce říci, čekal třeba nějaké vyučování, podobenství. Vnímal ale jednoduchou odpověď: „Podívej, jak jsem ten strom krásně stvořil“. Toto není citace z knihy, tu si budu muset teprve přečíst.
Tento příběh mě zastavil. Pochopila jsem, že víc než o radosti je potřeba psát o hledání radosti.
Zatímco píši tento úvodník, mi cinkl email. Přišel mi opožděný článek. Je o duze a o radosti. Jako kdybych dostávala ujištění o tom, že Bůh nám chce radost dát. Na nás je, abychom ji hledali.
Možná že v čísle najdete ukázku na cestičky, kudy se v hledání radosti vydat.
Třeba i v slovokresbě (to je báseň na poslední stránce), kde je napsáno raDOST. Radost z toho, že mám dost….
Přeji vám nejen pěkné čtení, ale hlavně schopnost hledání radosti.
Tabita 2/2021