Luba Šťastná

Je čas adventu. Jdu prochladlým, temným městem a trochu se choulím před padajícím cosi, co je na rozhraní sněhu a deště. Čtverce rozsvícených oken mi připomenou, jak jsem v dětství měla pocit, že za každým tím oknem je šťastná rodina, nejlépe sesednutá kolem prostřeného domu, že jim je teplo, je jim dobře a že se mají všichni rádi. Pamatuji si, že když jsem to řekla svému tátovi, tak přiznal, že to má stejně, že také při pohledu na světlo oken má pocity, že jsou tam všichni šťastní. Hned ale dodal: „No vidíš, a oni třeba po sobě právě hází talíři“.

Světlo prostě přináší pocit něčeho krásného, příjemného, laskavého, teplého. Se světlem je nám dobře. Rozhlížím se po městě. Je advent a všude svítí světélka. Je to krásné.  Na trávě jsou velké svítící koule, nad kašnou je světelná fontána, na balkónu radnice stojí světelní andělé. Nad ulicemi se vinou řetězy světel.

Ano, světlo přináší něco, co je dobré, krásné. Vždyť i Pán Ježíš o sobě mluvil jako o světle.

Když myslím na světlo, vybavuje se mi ještě jeden „zážitek“.

Doma, kde je samozřejmě krásně uklizeno J, se na chodbě náhle objevila hromádka smetí. Jen na jednom místě. Zřejmě vypadlo smetí z koše, když manžel nesl dříví ke krbu. No co, máme ruční vysavač, uklidím to za pár minut. V mém plánu na dnešní den taková maličkost žádnou časovou díru neudělá. Jde jen o tu jednu hromádku, jinak mám přece všude pořádek. Jenže – máme ruční vysavač s LED osvětlením. A já najednou díky světlu viděla, že to, jak mám uklizeno, je prostě jenom iluze. Najednou se objevily chomáčky prachu, drobky, no i pavučina se našla. Že jsem to předtím neviděla! Každopádně můj původní program šel stranou a já se dala do úklidu.

Stejné je to vlastně vždy, když je v zimě slunce níž. Jeho světlo začne pronikat hlouběji do našeho bytu. To pak svítí i na moji kuchyňskou linku…  Inu světlo může být nebezpečné.

Nebezpečné? Není náhodou nebezpečnější světlo do svého domu nepouštět?

Myslím na naše srdce.

V Janově evangeliu čteme: Ježíš k nim opět promluvil a řekl: „Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.“ (Jan 8,12)

Možná v rychlém pokání ze svého srdce odstraníme špínu, když se tam objeví hromádka, která nejde přehlédnout. Ale necháme Boží světlo, aby prozářilo celý náš život? Je naše pokání rozumovou úvahou nad tím, co by asi mohlo být špatně, nebo necháme Božího Ducha, aby prozářil všechny kouty naší duše? 

Světlo je symbolem Vánoc.

A světlo přišlo na svět v Pánu Ježíši.

Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh.

To bylo na počátku u Boha.

Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.

V něm byl život a život byl světlo lidí.

To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.

Od Boha byl poslán člověk, jménem Jan.

Ten přišel proto, aby vydal svědectví o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho. (Jan 1,1-7)

Tab. 4-2026