Daniel Voldřich
Pokud se vám náhodou zdá nadpis tohoto článku povědomý, náhoda to není. Před několika lety použil tuto větu jeden z telefonních operátorů pro nabídku nových mobilních služeb. Vznikl tak jeden z nejlepších reklamních sloganů za poslední generaci. A to proto, že jednoduše formuluje skutečnost, která jasně rezonuje v pocitech většinové populace. Těžko teď vypátrat, zda byl autor sloganu křesťanem, nicméně přesah do duchovní oblasti je víc než zřejmý. „O minulosti nepřemítejte, hle, činím něco docela nového“, sděluje ve svém poselství biblický prorok Izajáš a nezbývá než souhlasit. Minulost nezměníme. Motýl se zpátky do kukly nenasouká, smažené vajíčko zpět do skořápky také nedám. Nemá tedy smysl utápět se v pocitech coby kdyby. Jediné, co mohu udělat s minulostí, dávnou i včerejší, je vzít si ponaučení z chyb, nevracet se ke starým hříchům a snažit se odpustit těm, kteří se na mně provinili. Často to není vůbec snadné, ale minulost skutečně sebevětším úsilím nezměníme. Mnohá trápení a lítostivost nad minulými chybami už nic nevrátí. Jen to ubírá energii a pokoj, které potřebujeme pro dnešek a pro příležitosti, které jsou teď. Protože teď měníme zítřek. Přítomnost je to, co máme ve svých rukách. Dnešní přítomnost předurčuje to, co bude zítra. Když dnes zaseji, je hodně pravděpodobné, že zítra budu sklízet. Když dnes nezaseji, stoprocentně zítra úroda nebude. Příležitost dneška se nemusí opakovat. Pozor také na minulé špatné návyky a zakořeněnou rutinu. Stejnými postupy a stejnými způsoby zpravidla dnešní nové příležitosti nezachytím. Měnit zítřek lze proto jen tak, že se každý den měním i já – v praktické i duchovní rovině. A to je možné jen teď, v přítomnosti a za Boží přítomnosti. Protože nechat se proměňovat Boží přítomností znamená, že zasévám na jistotu. Boží přítomnost zkrátka znamená jistotu zítřka.
Tabita 2020/3