Anna Esnerová
Lavička v parku opuštěná …
Kdo asi na ní sedával?
Kdopak tu vyryl všechna jména
a kdo komu lásku vyznával…?
Milenci kdysi sedali na ní,
zmámeni vůní šeříků…
Snad byla svědkem seznámení,
možná i zlostných výkřiků…
Dávala chvíle odpočinku,
tulákům nabídla přespání…
Časem však chřadla pomalinku,
snad už jen zázrak ji zachrání…
Lavička stále je opuštěná.
Dnes na ní sedá jen listí a prach…
Dávno už zmizela všechna jména,
usychá, jak slza na řasách…