Jana Kopová

„Není tam pod tím?“

„Má být pod kmenem.“

„Mám tři metry!“

„Jo, promiň, pod kamenem, ne pod kmenem.“

„Mám ji.“

Takhle nějak to vypadá, když se hledá a najde keška. Od 3. května 2000, kdy Dave Ulmer ukryl v Oregonu historicky první schránku, už uplynul nějaký ten pátek, proto dnes už téměř každý alespoň matně tuší, o co jde. Geocaching se stal prakticky celosvětovým fenoménem. V současnosti je na naší planetě ukryto přes 3 miliony aktivních keší ve 191 zemích, z toho přes 60 000 jich lze nalézt v České republice.

Keška je schránka libovolné velikosti – od nejmenší nano (průměr 11 mm) až po velkou, což může být obrovitánská truhla. Každá keška obsahuje logbook – deníček nebo papír, do kterého se „zalogujete“. Váš zápis je důkazem o tom, že jste schránku skutečně našli. Mimo to může krabička obsahovat drobné předměty na výměnu, tzv. „kinderšrot“, tj. figurky z Kinder vajíček apod., což ocení hlavně děti. Zde ale platí pravidla férové výměny – za předmět, který si z kešky vezmu, musím vložit předmět přibližně stejné hodnoty. Tj. nemohu si vzít plyšovou hračku a do schránky vložit „cvaklou“ jízdenku z tramvaje. Do schránek je také zakázáno vkládat jakékoliv potraviny, bonbony apod., protože je může ucítit zvěř. Pokud se zvířátku podaří se k dobrotce propracovat, může vážně ublížit nejen krabičce, ale především svému zažívání. Každá krabička má svého majitele, který ji založil a který by se o ni měl starat – dbát na to, aby byla v pořádku, protože prasklá krabička s plesnivým logbookem nikoho nepotěší. Zaplněný logbook by měl vlastník pravidelně vyměňovat, a když se krabička ztratí, měl by sjednat nápravu.

Jako každá hra má i geocaching svá pravidla, se kterými je dobré se nejprve obeznámit. Když se do hry zapojí účastníci, kteří pravidla neznají či ignorují, hru tím ostatním kazí a komplikují. Chceme-li se do toho pustit, je třeba si nejprve vytvořit účet na www.geocaching.com a opatřit si buď turistickou navigaci, nebo si potřebnou aplikaci nahrát do mobilu. Na stránkách geocachingu následně zjistíme, jaké kešky máme v okolí. Na „tradičky“ můžeme vyrazit přímo, „multinky“ budou mít více „stagí“, tj. stanovišť, takže se budeme muset připravit na delší procházku, a souřadnice „mysterek“ budeme muset nejprve vyluštit. V každém případě nás čeká nemalé dobrodružství. Když se nám podaří kešku nalézt, zapíšeme se do logbooku, případně vyměníme nějaký ten předmět, a pak kešku uvedeme přesně do toho stavu, v jakém jsme ji nalezli. Po návratu ještě bude třeba kešky „zalogovat“ na internetu. Jejich majitel se díky tomu dozví, že jsme schránku (ne)našli a nám budou na našem účtu kešky přibývat.

A proč geocaching tolik lidí tak baví? V zemích českých se prý ujal díky silné tradici skautingu a trampingu. Vyrazit někam do přírody (i když kešky jsou samozřejmě i ve městech) je pro spoustu lidí přirozená forma relaxace a zábavy. A když přitom ještě můžete hledat ukrytý poklad, který vás navíc může přivést na nějaké pozoruhodné místo se zajímavou historií, můžete spojit příjemné s užitečným a z listingu (popisu) kešky se dozvědět mnoho nového. Mezi autory kešek jsou také kutilové, a tak můžete v hlubokých lesích najít lecjaká dílka, jaká dosud lidské oko nespatřilo. Potěší vás tak nejen nález krabičky, ale ještě nečekaný umělecký dojem či neobyčejná technická vychytávka. Navíc díky keškám patrně dojdete dál, protože si budete chtít dát „ještě jednu“. „Vždyť je to jen 499 m!“ kňourá nejakčnější člen výpravy. Ze zkušenosti už víte, že než se k ní dostanete, budete muset obejít skalní masiv a zdolat rybník, takže místo 499 m vzdušnou čarou bude cesta tam a zpět znamenat aspoň 4 km. Ale za ten pocit vítězství vám to stojí, ne? 😊

Tabita 3/2021