Luba Šťastná
Každý ví, časy se mění…
Je to dobře, nebo špatně?
Nejsem žádný staromilec. I když jsem v seniorském věku, musím přiznat, že mě dost rozčilují povzdechy lidí, jak to bylo dřív všechno lepší. Ceny byly nižší, lidé vlídnější, léto teplejší (nebo naopak nebylo takové vedro), zimy bělejší (to asi ano, ale proč si stýskat), deště příjemnější, pomeranče kulatější, banány zahnutější, … Prostě jak bylo všechno lepší. Popravdě, lepší bylo to, že jsme byli mladí a vše jsme lépe snášeli a se vším se snáze vyrovnali. A také nás nebolely klouby (kdo je starší, dosaď si podle sebe). Ne, nemyslím si, že by bylo dřív lépe.
Nejsem staromilec. Retro se mi nelíbí, nevidím důvod, proč si pořizovat něco, co jsem už měla a čeho jsem se ráda zbavila na úkor nového. Vzpomínám, jak u nás byli kdysi synovi přátelé. Jeden mladík se zadíval na mou kuchyňskou linku a pochvalně konstatoval: „To je krásná linka, to je retro, že?“ „Ne, hochu,“ odpověděla jsem, „to je originál“. A byla jsem ráda, že už budeme mít brzy dost času i peněz na rekonstrukci kuchyně a ta „krásná“, mnohde už se rozpadající kuchyň, zmizí v propadlišti dějin. Že ta nová určitě nebude retro, mi bylo jasné.
Opravdu nejsem staromilec.
ALE
Nedávno jsme se konečně dostali k vytřídění dokumentů, které zbyly po manželově mamince a babičce. Staré krabice a desky vydávaly zažloutlá lejstra. Na světlo vylézaly důležité dokumenty i nedůležité doklady. Povolení osázet les, nákup stavebního materiálu, stará vysvědčení, rodné listy… Některé byly obdivuhodné svým obsahem, některé krasopisem. No jo, lidé dřív uměli psát J.
Jedna soudní listina mě obzvlášť zastavila. Bylo to rozhodnutí soudu, kterým babička dostala do poručnictví svých pět dětí poté, co ovdověla. Protože je to listina úřední, je velmi stručná. Konečně jako všechny listiny tohoto druhu. V krátkosti se zde shrnuje to, co je v danou chvíli nejdůležitější.
Co mě zastavilo, byla tato část textu:
… Jest Vaší povinností, abyste své poručence nabádala ku poctivosti, bázni Boží a ctnosti, vychovala stavu přiměřeně za řádné občany, zastupovala je před soudem i mimo soud, spravovala jmění věrně a bedlivě a řídila se všemi předpisy zákona.
Úřední nařízení – vychovávejte děti v bázni Boží. Učte je Boží cestě, veďte je za Bohem. Je to zde napsáno na prvním místě. Před majetkem, před dodržováním zákonů. Boží bázeň je to nejdůležitější.
Každý ví, časy se mění.
Někdy je to dobře, mnohdy je to dobře. Ale to, co je nejdůležitější, zůstává nejdůležitější v každé době.
Tab. 1/2026