Petr Plaňanský

Přátelé, naposledy jsme se potkali navázáni na vodicích lanech ferratových (tedy jištěných) cest na Vysočině u přehradní nádrže Vír a na Vodní bráně v Českém ráji. Pojďme tedy jaro otevřít dvěma dalšími atraktivními místy – tentokrát v severních Čechách.

Tou první je pohodová tréninková ferrata Kavárnička. Jde o skalní monolit nacházející se severně kousek od Srbské Kamenice, vpravo u silnice, kde se dají téměř u skály pohodlně zaparkovat dvě až tři auta.

Ještě než se zavěsíme do stěny, doporučuji si udělat předchozí krátkou zastávku u Práchně za humny Kamenického Šenova. Zde se nachází vyhlášená památka – čedičové sloupy Panská skála, která „hrála“ v několika filmech. Je to nádherný čedičový útvar, i když jeho mnohem mohutnější, avšak méně známou variantu najdete ještě o něco severněji na Zlatém vrchu ve stejnojmenné národní přírodní rezervaci. Mimochodem celá oblast Prácheňska je velice atraktivním místem a jistě stojí za důkladné prozkoumání. Však se sem společně v létě vrátíme, abych vás pozval na parádní výlet na koloběžkách.

Nyní už zpět na Kavárničku. Tu zdolávají celkem čtyři cesty – z toho tři klasicky jištěné (dvě výstupové a jedna sestupová, v hodnocení B a C) a poslední, která je vystavěna více na přírodních chytech (v kategorii D). Cesty nejsou delší než 10–15 metrů a umožňují dobře nacvičit lezecké dovednosti i správnou techniku jištění. Úsek D „Brute Force“ je přeci jen náročnější, a to zejména proto, že se musíte místy hodně natahovat. No a my, kdo jsme menšího vzrůstu, jednoduše ne vždy dosáhneme tam, kam je potřeba. Osobně bych se přimlouval ještě o dodatečné doplnění jisticích ok ve stěně – pro nás Hobity.

Sestupová cesta (B), která běží po direttissimě (tedy spádové křivce stěny) je vhodná třeba i pro trénink klasického slaňování. Pokud na Kavárničku vyrazíte s dětmi, pak si i na této malé skalce užijete více než dost radosti a dobrodružství. U dětí doporučuji, kromě ferratového setu, ještě jištění přes lano, nic tím nepokazíte (na některých úsecích mohou mít špunti problém s dosáhnutím na „přecvaknutí“ při jištění).

Pokud si před vyhlášenou děčínskou Pastýřskou stěnou uděláte na Kavárničce zastávku, jistě neprohloupíte, protože to může být vítaná rozcvička před mnohem náročnějším lezením, na které vás chci pozvat vzápětí.

Děčínská Pastýřská stěna je známá nejenom díky vyhlídkové věži, výhledu na zámek či nedaleké ZOO, ale především díky četným lezeckým terénům. Ty zatraktivnil nadšenec Karel Bělina natažením lan a ukotvením chytů, čímž stěnu protkal mnoha jištěnými cestami od obtížnosti A do E. (I když některé úseky jsou podle francouzské či italské klasifikace spíš o stupeň podhodnocené.)

Už v létě roku 2015 zde existovalo na 14 jištěných cest a časem přibývají další. Snad proto se dá Pastýřská stěna nazvat „rájem“ ferratistů.

Otevírá se každé jaro prvního dubna a podmínkou lezení je dobré počasí, suché skály a bouřka v nedohlednu (připomínám, že je nutné monitorovat počasí, protož lezete po obrovském skalním hromosvodu!).

Pokud pojedete na ferraty automobilem, nechte jej na parkovišti u kruhového objezdu pod mostem, který je od samotné stěny vzdálen asi 5 minut pěšky.

Pod samotnou stěnou je restaurace (takže kromě lezeckého vybavení a pití si vlastně nic extra s sebou brát nemusíte), lavička, Toi-Toika (to abyste se pod stěnou „nepo…“) a uzamykatelné schránky na úschovu osobních věcí.

Nástup na základní rozcestí ve stěně je možný na třech místech a jde se zpočátku pohodlně hlavně po kramlích. Cesty jsou to snadné, ale i tak nepodceňujme jištění od prvních metrů. Nástup je vlastně jednoduchý test – kdo nezvládne tuto základní část, ať se raději ani nepouští dál.

Na hlavním rozcestí máme na výběr mezi několika cestami obtížnosti B a C a doporučuji volit od nejnižších obtížností podle zkušenosti a momentální kondice lezců. Všechny cesty měří kolem 150-170 metrů a spíš než délka může někomu dělat potíže pocit prázdnoty pod nohama, protože převýšení je tu dost značné.

Několik základních cest vás dovede zhruba ve dvou třetinách stěny k odpočinkové lavičce, odkud vedou další variantní cesty až na samotný vrchol. Ty nejtěžší v obtížnosti D a E bych nezkušeným lezcům doporučil raději vynechat, jde totiž o silové lezení ve skalním komínu či v klasickém převisu.

Mezi nejhezčí část patří ne příliš dlouhý Barmský most (jdete po jednom středovém spodním laně a přes dvě boční lana ve výši prsou se jistíte), který je stabilní, nicméně nástup k němu je přes boční hranu sloupu a je poněkud vzdušnější. Pokud se chcete seznámit s obtížnostmi jednotlivých cest, pak je tak možné učinit na http://ferraty.unas.cz/ferrata_pastyrska_stena.htm , kde jsou podrobnější popisy.

Co mohu určitě doporučit, je vyhradit si na Pastýřskou stěnu skutečně celý den a cesty si rozumně proložit přestávkami na odpočinek. Rozhodně zbytečně nespěchejte. Stěnu se mnou dvakrát absolvovali nováčci a dobře zvládali i obtížnější úseky. Zvládli jsme během odpoledne tři úseky a měli jsme toho docela dost. Pokud budete unaveni příliš, můžete své dobrodružství zakončit třeba prohlídkou nedaleké ZOO.

Veškeré základní instrukce k lezení jsem poskytl v podzimním ferratovém díle. Takže doplním jenom poslední dva postřehy – nepodceňujte cesty a nepřeceňujte své síly. Ne každá cesta, která se na první pohled zdá snadná, taková skutečně je. Na Děčínské stěně se mně osobně mnohem snáze zdolávaly cesty C+ než B+, protože na břitech skal jsem si připadal jistější, než na kluzkých „plotnách“. A to druhé: pokud se po vylezení jedné, dvou cest cítíte unavení, je dobré si udělat delší pauzu nebo raději skončit. Únava je častou příčinou zbytečných chyb a úrazů.

Tabita 1/2022