Luba Šťastná

V minulém čísle jsme vybídli čtenáře, aby nám napsali, jestli se cítí spíše chudí nebo spíše bohatí. Pravda, mnoho odpovědí jsme nedostali, ale v těch, které přišly, se často opakovala vděčnost.

Letošní léto jsem prožila opravdu jinak, než jsem čekala (můj příběh najdete pod titulkem „Tak takto jsem si to opravdu nepředstavovala“). Nemoc mě zastavila natolik, že sešlo ze všech mých plánů. Právě ve chvíli, kdy bylo venku 30 stupňů a já z nemocnice rušila dovolené, mi volal manžel: „… a včera nám kroupy rozpáraly bazén…“ No, krásná vyhlídka na léto. Když se ale dnes ohlédnu za létem, vůbec to nedopadlo špatně. Abych byla v létě doma a nic nesměla dělat, to se mi ještě nestalo. Když jsem si četla na zahradě v houpačce pod pergolou zarostlou vínem nebo když jsem sledovala, jak se v západu slunce leskne kříž na blízkém kostele, prožívala jsem vděčnost. Vděčnost za klid, krásu, manžela, který mě opečovával, za přátele, kteří se za mě modlili… A také vděčnost, že na tomhle světě mohu ještě nějakou dobu být.

S vděčností přišla i radost. Pro mě jsou radost a vděčnost dvě sestry, které jsou si blízké. Vzpomněla jsem si na knihu Pollyanna od E. H. Porterové. Je to tak trochu křesťanský „slaďák“, ale základní myšlenka mě oslovila. Pollyanna učí své okolí hru, kterou ji naučil hrát její tatínek – hru na radost. Když mu bylo těžko, začal v Bibli hledat to, čemu říkal radostné texty.

…. „Ovšem Bible je tak nejmenuje. Ale jsou to všecky ty, které začínají ‚Radujte se v Pánu‘ nebo ‚Radujte se velice‘ nebo ‚Jásejte radostí‘ a podobně, víte – je jich tolik. Jednou, když byl tatíček zvláště stísněný, počítal je. Bylo jich osm set.“ “Osm set!“ „Ano – takových, které vybízejí, abychom se radovali a těšili, víte; a proto jim tatíček říkal, radostné texty’…

… Říkal, že je mu hned lehčeji, onoho prvního dne, když je spočítal. Říkal, že dal-li si Bůh tolik práce, že nám řekl osmsetkrát, že se máme radovat a těšit, jistě si přál, abychom se radovali – trochu…“

Když si Bůh dal tu práci, aby nám tolikrát řekl, že se máme radovat, měli bychom si my dát tu práci a najít to, z čeho se můžeme radovat. V tom spočívá hra na radost. Hra na vděčnost má stejná pravidla. Když čteme: „A buďte vděčni“ (Kol 3,15), dejme si tu práci a hledejme, za co všechno v našem životě můžeme být Bohu vděčni.