Převzato z časopisu Miriam 3/2014

Byli spolu čtyřicet let, měli děti i vnoučata. Děda a babička. Bydleli v bytovce, ale měli zahrádku. Děda ji miloval, trávil tam hodně času, staral se o rostlinky a stromy jako o děti a byl na ni hrdý. Babička k ní neměla takový vztah a objevila se tam jen občas. Jednou přece jen zase přišla a procházela se po ní. Před časem na malém zahradním domku vysadila muškáty. Protože byla ženou zaměřenou na detaily, myslela si, že dobré je samozřejmostí a špatné je potřeba kritizovat. A tak jakmile na muškátech zpozorovala malé černé mušky, obrátila se na dědu: “Z tebe asi dobrý hospodář nebude, muškáty jsi nechal zamořit muškami!“. Tato věta dědu hluboce zasáhla. Měl pocit, že je kritizována nejen jeho poctivá práce, ale hlavně on sám.

Pokud má naše manželství za sebou uvedených čtyřicet let, deset let nebo je úplně čerstvé, kritická slova partnera vždy zraňují.

Naše manželství nejsou bezchybná, vždyť je tvoříme my, obyčejní lidé s chybami a nedostatky. Boží vůle pro naše manželství je budování tohoto vztahu a vzájemné posvěcování se v něm. Kritika vyslovená v nepravý čas a bez lásky ho rozbíjí. Jestliže slovně nebo gesty útočíme na to, co náš partner považuje ve svém životě za důležité, na co je hrdý, na čem mu záleží, často to vnímá jako útok na svou podstatu, na sebe samého. Toto bývá příčinou hlubokých zranění a spouští kaskádu konfliktů, hádek a hněvu v manželstvích. Stačí jedna „špatná věta“. Mysleme na to hlavně my manželky, které často „vládneme jazykem“.

Kdyby babička z našeho příběhu dědu pochválila a ocenila jeho práci, pobavila se s ním o krásných jabloních a víně, atmosféra by byla úplně jiná. Podíváme-li se na to z perspektivy věčnosti, co bude Boha zajímat – dva muškami zničené muškáty nebo vztah s manželem?

Život v manželství prožíváme bok po boku den za dnem, a tak můžeme snadno začít přehlížet, co všechno pro nás partner dělá. Žijeme ve stereotypu, že to dobré je samozřejmost a pak slova ocenění a vděku jsou zbytečná. Naopak, pakliže se nám něco nelíbí, pak slovy kritiky a sarkastickými poznámkami nešetříme.

Manželky, manželé, zamysleme se nad tím, jak často kritizujeme partnera! Není dobré sledovat mušky drobností místo velké zahrady dobrých věcí a skutků. Všimněme si, co manžel nebo manželka dělá, co má rád, na čem si dává záležet, oceňme to, pochvalme, ať už jde o velké věci nebo jen o drobnosti. Vědomě hledejme příležitost pro slova ocenění pro našeho partnera. Každý pár má svou vlastní situaci a nezapomínejme, že láska je kreativní. Pochválit můžeme dobrou ranní kávu nebo chutné jídlo, nový účes, přinesení ovoce ze zahrady, vynesení smetí, snahu v zaměstnání nebo péči o děti, pěkně uklizený byt, nové šaty, umytí auta, vyřizování rodinných záležitostí, zorganizování oslavy, ale i masáž nebo příjemný intimní zážitek. Soustřeďme se na tyto pozitivní momenty našeho manželského soužití a vyzdvihujme je. Slova ocenění spolu s úsměvem a poděkování za to, co pro nás (pro děti nebo pro rodiče) partner dělá, patří k základním kamenům komunikace budující naše vztahy.