David Novák

Přemýšleli jste někdy nad tím, co slovo fanatik znamená? Původ tohoto slova je z latinského fanum, což znamená svatyně nebo bohu zasvěcené místo. V Římě byli údajně fanatiky nazýváni kněží cizích božstev. Když se dnes o někom řekne, že je fanatik, vybaví se nám někdo, kdo se neohlíží napravo nalevo a jde slepě za svým cílem, který je špatný.

Kdysi jsem četl rozhovor s autorem knihy „Utekl jsem z Osvětimi“ Rudolfem Vrbou. (Mimochodem velmi vám tuto knihu doporučuji, jedná se o strhující čtení.) Podívejme se, co Vrba odpovídá na jednu z otázek: Setkal jste se v Osvětimi s knězi nebo s někým, komu pomohla víra v Boha přežít nebo slušně obstát?


Jediní, kteří obstáli ve strašlivé zkoušce, a to je zajímavé, byli Svědkové Jehovovi. V Ravensbrücku jich byly vězněny tisíce. Často to byly i matky vojáků, kteří bojovali na frontě. Stačilo jen jít k bráně, kde byly formuláře, na nichž mohli podepsat, že nebudou dál dělat mírovou propagandu a vyznávat svou víru, a mohli být propuštěni. A nestal se jediný případ, že by někdo z nich šel a podepsal. Naopak. Ti, kteří slíbili, že podepíší, a potom viděli, že ti, kdo odmítli, byli zavražděni, zrušili svůj slib a nepodepsali. Morální síla těch lidí, kterým se dnes kdekdo vysmívá, se ukázala být nesmírná a já si jich vážím.

Možná, že se někteří nad Vrbovou odpovědí ušklíbnou s tím, že se jednalo v případě Jehovistů o fanatismus. Myslím, že nikoli. Svým rozhodnutím, na rozdíl od skutečných náboženských fanatiků, totiž nikoho neohrožovali. Jediné, co ohrožovali, byl jejich život. Ponechme stranou diskuse o Jehovistech a raději se zamysleme nad tím, o co více by měly být naše postoje rozhodnější, když jsme uvěřili v Ježíše. V současné době po nás Bůh nežádá, abychom nasazovali život. Chce mnohem méně. Třeba náš čas, peníze, přiznání se k víře, myslet a žít pro druhé…

Problém nastává tehdy, když se křesťanská víra scvrkne na to, mít „správný názor“. Mít správné názory bez toho, že se promítnou do života a do konkrétních rozhodnutí, je strašně málo. Sice nám nehrozí, že budeme vypadat jako fanatici, ale hrozí nám opak. Tedy že slovy Zjevení „nejsme studení ani horcí“, nebo slovy Nietscheho „vypínáme prsa, ale žádná nemáme“.

Obávám se, zda někdy nevidíme fanatismus ve věcech, jakými jsou nadšení, optimismus, oddání se Kristu, evangelizace atd. Vím, že život není černobílý, to ale neznamená zůstávat jen kdesi uprostřed. Nejlepším příkladem byl sám Kristus, který šel až na kříž. Možná by ho mnozí přiřadili do kategorie fanatiků. Pokud fanatismus znamená oddanost Otci, odvaha a obětující se láska, pak ano. Víme ale, že fanatikem nebyl, protože jeho chování bylo regulováno láskou. Navíc následování Pána Boha s ochotou nést i někdy nepříjemné důsledky fanatismem není.

Moc bych si přál, aby se mezi námi našli mnozí „fanatici“ v Ježíšovském slova smyslu. Pokud se nám do toho nechce, potom bych poradil jeden citát, který vyřkl údajně A. Einstein: „Nemáš-li sílu, abys hořel a světlo šířil, alespoň nezacláněj.“ 

Tabita 2/2024