Úvahy a fejetony

Hana Pinknerová Pamatuju si to z dětství, že se na pouťových stáncích prodávala štěstíčka. Byly to malé bílé papírové sáčky, které byly zalepené, aby kupující neviděl, co je uvnitř. Teprve když si člověk jeden z těch sáčků vybral a zaplatil, mohl se podívat, jaké má štěstíčko. Bývaly to různé věci – malá figurka, obrázek, dětský prstýnek nebo nějaká jiná levná cetka. Ten dárek většinou za…

Daniel Voldřich Rozmohl se nám tady takový nešvar – aplikace! Dnes už téměř neexistuje oblast našeho života, kterou by nebylo možné svěřit nějaké mobilní aplikaci. Už před tím ani nejde uniknout. Už neexistuje supermarket nebo čerpací stanice, kde by člověk v klidu nakoupil, aniž by při placení čelil dotazu, zda už má jejich aplikaci. Pamatujete, když byl telefon jen na volání a SMS? To byly…

David Novák Zřejmě žádná doba neměla tolik možností, jak se bavit. Zároveň zřejmě nikdy tolik lidí nepociťovalo nudu… Jedni z nejlépe honorovaných lidí na této planetě jsou baviči. Mám na mysli zpěváky, herce a sportovce. Tedy lidi, kteří většinou nevyrábí hodnoty, jež by byly nutné k přežití lidstva, a kteří většinou nejsou nositeli žádného mravního poselství. Tím není řečeno, že se jedná o lidi mravně či jinak…

Luba Šťastná Mám v bytě dvě místa, která si říkají o to, aby tam byla nějaká květina. Polička na rohu dřevěné lavice a kulatý stolek za sedací soupravou v obývacím pokoji. Jsou to takové ty prostory, kde něco prostě být musí. Tedy musí, mělo by tam něco být, aby se mi to líbilo. Jaro, léto a část podzimu naplní tuto mou „potřebu“ většinou něčím ze zahrádky. Na…

  Petr Plaňanský Tajemství skutečného společenství se podobná tajemství jednoho prvku – uhlíku. Ten se v přírodě vyskytuje hned ve dvojí podobě: jako grafit či diamant. Grafit jsme asi všichni někdy používali ve formě tuhy na psaní. Možná si vybavíme hodiny výtvarky na základní škole, kdy jsme měli tuhou nebo mastným uhlem něco nakreslit. Ti z nás méně výtvarně nadaní měli obvykle celý výtvor dost ušmudlaný… Uhlík…

Martin Kop, kazatel CB   Přestěhovali jsme se na nové místo. Zvykám si. V noci se snažím po bytě chodit potmě, abych nerušil spolunocležníky s lehkým spaním. Fascinuje mě chodba ohraničená oranžovými kontrolkami led světélek na vypínačích. Vinyl na podlaze, který odráží světlo z oken nedalekého činžáku. Je to jak zamrzlá zimní cesta a odlesky měsíčního světla na ledových krystalcích. Teď jsem na zlomovém bodu…

  Luba Šťastná Tatí, kdy už tam budeme? Kdy už budu velký? Kdy už půjdu do školy? Kdy už budou Vánoce? Asi všichni známe takovéto otázky dětí. A my? Kdy už skončím školu? Kdy už se vdám? Kdy už budeme mít děti? Kdy už budou děti samostatné? Kdy už budu v důchodu? Kdy už… Tady se asi každý se svými otázkami zastavíme. Nechce se nám říct:…

Kateřina Supiková Ocitla jsem se deset tisíc kilometrů jihovýchodně od naší republiky – v zemi vonící hřebíčkem a skořicí, santalem a koriandrem, ale i kravskou močí, sálající z rozpálených chodníků, prachem a horkým asfaltem, tisíci ohníčky z usušených kravinců i jídlem, které na nich bublá. Vše se tu děje na ulici. Holič pečlivě zastřihává knír dohladka vyholenému mladíkovi. Zubař rve jeden z posledních zubů zdrceného…

Tomáš Jeřábek Když Ježíš řekl Petrovi, tehdy ještě profesionálnímu rybáři na plný úvazek, „Zajeď na hlubinu a spusťte své sítě k lovu,“ co to pro něj znamenalo?  Potřeboval udělat tři věci: spolehnout se na Ježíšovo slovo otočit kormidlo a vyplout spolupracovat na úlovku s ostatními loděmi poblíž Při čtení tohoto příběhu mě napadá srovnání dvou reálných kapitánů:     Kapitán číslo jedna: Byl vysoce uznávaným kapitánem známým…

Saša Štěpánovský   Rád chodím v přírodě. Nejraději zkratkami. Na mapě si vyhlédnu svou variantu putování a navzdory turistickému značení, nabízejícímu trasu léty i lidmi prověřenou, zkouším se do cíle dostat způsobem mnohem zajímavějším a pohodlnějším, abych nakonec dal za pravdu definici každé zkratky: „Byla to sice horší, zato však delší cesta“. Někdy ale není zbytí a je třeba v životě hledat jinou cestu, než na kterou…