Míla Řepová

Narodila jsem se ve válce do věřící křesťanské rodiny. Měli jsme hospodářství, kde je stále o práci postaráno. Přitom jsem se ale naučila mnohým věcem a zamilovala jsem si přírodu. Babička mě naučila znát bylinky, různé květiny a vždy i s rodiči mi připomínala, že to, co je kolem nás, je úžasné Boží dílo. Někdy jsem to moc nechápala. Stále bylo dost práce i pro děti, tak pro nějaké to volno na hry moc času nebylo. Jsem vděčná, že přes moji nechuť k víře jsem později poznala, že bez víry je život planý. Až v dospělosti jsem došla k tomu, že na mě Bůh stále působil a já jsem našla cestu k cíli.

Dodnes si víc uvědomuji, jaký poklad jsou duchovní písně. Doma se zpívalo stále, také na poli i ve chlévě, a to mi zůstalo dodnes jako rychlé vyjádření vděčnosti a radosti i v těžkých chvílích. Od mala jsem ráda četla a chvíle s knihou byly chvíle klidu a oddychu. Přečetla jsem všechno, co jsme měli doma, četla jsem, i když jsme pásli krávy, někdy i to, čemu jsem moc nerozuměla. Čtení mě drží dodnes. Když jsem už měla vlastní rodinu, oblíbila jsem si dovolené v horách, kam jsme jezdívali o prázdninách. Cestování bývalo vždy podnětné i dobrodružné. Také často náročné, což naše děti někdy odmítaly. Pak za čas jsme na to všichni rádi vzpomínali. Stále častěji si uvědomuji, jak je dobré žít s vědomím, že Bůh má pro každého, kdo se mu svěří, plán na cestu k němu až do konce.

tabita 3/2025