Jitka Vrbová

„Nechte děti a nebraňte jim přicházet ke mně – vždyť právě takovým patří nebeské království!“

Simona měla docela hezké dětství. Alespoň to tak vnímala. Táta jí dával k narozeninám skvělé dárky. Netušila, že jsou kradené… Když jí bylo devět, před očima jí zatkli policisti tátu. Ona sama zůstala stát na ulici v zimě kdesi v Praze se svými dvěma bratry – dvojčaty.  Táta skončil ve vězení. Protože Simona měla s tátou vřelý vztah, velmi ji to zasáhlo. Styděla se za to, co se stalo, a uzavřela se do sebe. Bohužel i máma za pár měsíců skončila ve vězení, protože podlehla drogám a ty u ní byly na prvním místě. Simča s bratry skončila v péči babičky. Ta by pro děti udělala všechno, i když ji trápilo zdraví a nemohla s nimi úplně držet krok. Také finančně rodina strádala a babička byla ráda, že zvládla uhradit ubytování, jídlo i ošacení dětí. Na víc nezbývalo. Simona v létě odjela na Andělský kemp. Pořádá ho každé léto křesťanská nezisková organizace Mezinárodní vězeňské společenství (MVS). Tady konečně mohla dívka otevřeně mluvit o tom, jak moc ji zklamala máma, jak jí chybí táta a jak čeká na každý jeho telefonát nebo dopis. O tom, jak si uvěznění rodičů vyčítá a přemýšlí, co mohla udělat jinak, aby se to nestalo. O tom, jak cítí tíhu odpovědnosti za své bratry a bojí se budoucnosti. Tyto pocity jsou falešné, přesto děti vězňů často cítí vinu za své rodiče. Je potřeba jim říct, že za nic nemohou a že to, co se stalo, není jejich vina. Podle Simči bylo úlevné vidět na kempu, kolik dětí má rodiče za mřížemi. Našla si mezi vedoucími dokonce kamarádku, s kterou zůstala v kontaktu i po kempu.

Nikdo z účastníků kempu se nemusí stydět za to, že má mámu nebo tátu ve vězení, všichni jsou na stejné lodi. Tento kemp je totiž určen pouze pro děti vězněných rodičů. Díky dárcům je pro ně dokonce zdarma. Pečující osoby totiž často ani nemají peníze na tábory a jiné prázdninové aktivity dětí vězňů. Často je Andělský kemp jedinou jejich prázdninovou aktivitou. Každý rok na něj odjede zhruba stovka dětí z Moravy a Čech.

„A za co sedí tvůj táta?“ I takové rozhovory je možné na kempu zaslechnout. Nikdo tady děti nesoudí. Dobrovolníci, všichni křesťané, jsou připraveni děti kdykoliv vyslechnout, poradit jim, utěšit je nebo tam prostě jen s nimi být. Osudy těchto dětí nejsou vždycky úplně šťastné. Některé žijí v dětských domovech, v rodinách, kde je běžné násilí, agresivita. Andělský kemp dětem nabídne pobyt v přírodě, hry, zpívání u táboráku. Vlastně obyčejné věci pro mnoho dětí. Děti vězňů zde zažívají ale svá mnohá poprvé – jeden kluk šel třeba poprvé na pěší výlet do přírody, jiná holčička si vyzkoušela poprvé ve svém životě umývat nádobí… Některá poprvé jsou skutečně překvapivá.

Jakub a Bible

Jakub je nejstarší ze tří sourozenců a vychovává ho babička. Jeho máma je ve vězení, byla drogově závislá, a táta o děti nejeví zájem. Vloni byl Kuba také na Andělském kempu. Osmiletý chlapec byl od začátku zvídavý. Viděl, že se vedoucí společně modlí a často přicházel s otázkami o Bohu. Na duchovním workshopu pak dostal Bibli. Na konci kempu prohlásil: „Tahle kniha mi změnila život.“ 

Je to jeden z okamžiků, který ukazuje, jak Bůh v našich životech koná. Všichni jsou Boží děti. I ty, které společnost zatracuje, protože mají mámu nebo tátu ve vězení.

Dětí, které mají mámu, tátu, nebo dokonce oba rodiče ve výkonu trestu, je v ČR každý rok zhruba 30 tisíc. Těmto dětem se přezdívá „neviditelné děti“. Nikdo o nich moc neví, rodiny to často před společností tají. Podle výzkumu Rodičovství za mřížemi, který provedlo MVS ve spolupráci s Masarykovou univerzitou v Brně, jsou tyto děti velmi traumatizované, pociťují vinu a ovlivňuje to jejich psychický i fyzický stav. Na rodiny a děti vězňů obecně společnost pohlíží skrz prsty, což jim moc nepomáhá. Do nelehké situace se přitom dostávají bez vlastního přičinění. Když srovnáme podobnou situaci, kdy se rodiče rozvedou, nebo dokonce jeden zemře, tak tyto děti všichni opečovávají, věnují se jim, projevují lítost, spontánně jim pomáhají. Když dítěti odejde rodič do vězení, většina společnosti je odsoudí. To těmto dětem moc nepomůže. Naopak, často pak „plní“ přání společnosti a končí také jako kriminálníci.

MVS se těmto dětem věnuje v různých projektech systematicky a dlouhodobě. V Praze, Brně nebo České Lípě vede Andělský klub pro pravidelná setkávání, na Vánoce dětem vězněných rodičů posílá dárky jménem odsouzeného rodiče, organizuje setkání rodin s dětmi a odsouzeným rodičem přímo ve věznici a mnohé další. Cílem je však dětem ukazovat, že za chyby svých rodičů nemohou, že jsou hodnotné a Bůh je má rád za každé situace a neopustí je. Každé dítě zažívá něco jiného, ale každé touží pocítit lásku, pochopení a přijetí.

Mezinárodní vězeňské společenství, z. s.

Vzniklo v roce 2010 jako křesťanské ekumenické sociální hnutí v oblasti vězeňství. Svoji pozornost věnuje vězňům nebo propuštěným lidem, ale také obětem trestných činů, rodinám vězňů, zejména jejich dětem. Vede na 20 různých projektů a všechny jsou založené na bázi křesťanství a restorativní justice. Zaměstnanci a dobrovolníci jsou členy celého spektra křesťanských registrovaných církví. Patří do mezinárodní sítě Prison Fellowship International – největší světové křesťanské organizace pomáhající ve vězeňství. Je součástí pracovní skupiny při Úřadu vlády ČR, která se snaží zlepšit práva dětí ve společnosti.

www.mvs.cz

Jak můžete podpořit Andělský kemp?

Finanční dar: číslo účtu najdete na www.mvs.cz

Staňte se dobrovolníkem:

Pojeďte jako dobrovolník v létě na Andělský kemp a zažijte Boží pomoc v praxi. Kontaktujte: kristyna.vozdecka@mvs.cz

Modlitbou: Modlete se za rodiny a děti vězněných rodičů nebo za věznici, kterou máte nejblíže, za zaměstnance, kaplany a jejich práci.

Tabita 1/2025