Dnes vám představujeme Samuele. Ne toho biblického, ale nakladatelství Samuel a Sdružení Samuel. Na jejich vznik a činnost jsme se zeptali manželů Bícových, kteří jsou duší těchto organizací.
Jan Bíca
Vyrostl v evangelické rodině a rád vzpomíná na to, jak jeho tatínek večer hrál na domácí varhany.
Vystudoval střední grafickou školu, nejprve pracoval v propagaci, později jako sborový bratr. V roce 1991 založil křesťanské nakladatelství Samuel zaměřené na literaturu pro děti, rodiče a pracovníky s dětmi. Baví ho, že může dělat různorodou práci, ke které ho povolal Bůh a ve které se stále učí něco nového. Nikdy neodmítne kávu a má rád melancholický podzim.
Ráchel Bícová
Narodila se do nevěřící rodiny, k Bohu se obrátila při pouliční evangelizaci v patnácti letech. Vystudovala sociální práci a nyní ji vyučuje na Evangelikálním teologickém semináři. Napsala několik knih a pracovních sešitů pro děti (např. Ovečka Barborka) a řadu učebních plánů pro nedělní školy. Ráda vede děti k modlitbám za národy a pije čaj s citrónem. S Honzou mají tři děti – Sáru, Eliáše a Jonatana.
- Můžete našim čtenářům Samuele stručně představit?
Pod názvem Samuel se skrývá křesťanské nakladatelství a knihkupectví a zároveň služba zaměřená na podporu rodičů a pracovníků s dětmi v církvi.
- Významná část vaší služby spočívá ve vydávání knih. Jedná se jen o dětské knihy? Nabízíte i nějaký další doplňkový sortiment?
Vydáváme knihy především zaměřené na děti, mládež, rodiče a ty, kdo dětem v církvi slouží. Také jsme vydali několik knih pro ženy, například Přátelství žen a Naděje pro Chanu. V našem knihkupectví v Praze máme v prodeji nejen naše knihy, ale i širokou nabídku křesťanské literatury. Doplňkově prodáváme také různé dárky s křesťanskou tématikou, výrobky Fair Trade a izraelskou kosmetiku z Mrtvého moře. Vše lze objednat i prostřednictvím našeho internetového obchodu.
- Sdružení Samuel je zaměřeno na službu dětem. Jaké činnosti vaše práce zahrnuje? Jak se postupně rozvíjely?
V této oblasti se zaměřujeme především na semináře a konference pro rodiče a ty, kdo se dětem věnují v církvích. Během let jsme měli možnost povzbudit ve vedení dětí ke Kristu řadu sourozenců napříč denominacemi. V současné době již třetím rokem běží Kurz pro rodiče a pracovníky s dětmi, který pořádáme ve spolupráci s Evangelikálním teologickým seminářem. Navazujeme na předchozí kurz, který probíhal již v 90. letech pod vedením americké misionářky Jeanette McKee.
Letos jsme také již pošestnácté pořádali (spolu s KMS) Dětskou konferenci. Je to akce, na které se mají možnost setkat děti z celé republiky. Každý rok nás překvapuje, jak Bůh s dětmi jedná. Řada z bývalých účastníků dnes již slouží jako vedoucí skupinek a z jejich svědectví vidíme, že rozhodnutí pro Krista, která kdysi jako děti na konferenci udělali, jsou trvalá.
- Co vás k této službě vedlo? Jaký byl první impulz a co bylo rozhodující pro to, že jste opustili původní povolání a začali se naplno věnovat službě dětem?
Vyrostl jsem (Honza) v křesťanské rodině a už od patnácti let jsem byl zapojen do služby dětem ve sboru. Později jsem tuto službu přijal jako svoje hlavní povolání. Nakladatelství jsem založil v roce 1991 s vizí šířit Boží slovo mezi dětmi. Vnímal jsem také velký nedostatek křesťanských materiálů a knih pro děti a tzv. nedělkáře. Ráchel se do nakladatelství už přivdala 🙂 Kromě toho, že mě podporuje, učí sociální práci na VOŠ.
- Byli jste na tuto práci nějak odborně připraveni, nebo jste rovnou „spadli“ do něčeho, s čím jste neměli žádné předchozí zkušenosti?
Studoval jsem střední grafickou školu, což mi v mojí práci pomáhá. Než jsem založil nakladatelství, pracoval jsem v evangelické církvi jako sborový bratr a díky tomu jsem získal zkušenosti se službou různým věkovým kategoriím od dětí až po seniory. Pro nás oba byl velkým požehnáním roční studijní pobyt na biblické škole v USA – velmi se nám díky němu rozšířila vize jak pro službu dětem, tak pro vydávání literatury.
- V naší společnosti se setkáváme s dvěma extrémy – buď jsou děti rozmazlované, nebo opomíjené. Máte nějaký recept, jak najít rovnováhu mezi oběma krajnostmi?
Těžko existuje jediný správný způsob výchovy, už jen proto, že každé dítě je jiné. Věříme, že je důležité přijímat děti jako Boží dar. To nás pak vede k tomu, jak se o tento dar, který nám Bůh svěřil, postarat co nejlépe. A pak je potřeba spoléhat na Boží milost, která přikryje to, co vždy nejlépe udělat nedokážeme.
- Jakým způsobem vás ve vaší práci inspirovala výchova vlastních dětí?
Naše děti jsou každodenní inspirací a výzvou. Určitě vedeme a vyučujeme semináře jinak, když máme děti již starší (18, 15 a 10 let), než když byly maličké. Možná si více uvědomujeme, jak různé děti jsou, a trochu lépe rozumíme tomu, že jsme jako rodiče spíše průvodci svých dětí, než těmi, kdo určují, kým jednou děti budou. Zkrátka nás vedou k pokoře a spoléhání se na Boží jednání v jejich životech. Protože je to On, kdo je jejich dobrým pastýřem a kdo se o ně postará.
- Jak vnímáte výhody a nevýhody spolupráce v manželském páru? Daří se vám oddělovat pracovní a rodinnou část vašeho společného života?
Považujeme za dar, že nám vždy vyhovovalo sloužit společně. Nejsme v tomto ohledu konkurenti a můžeme se navzájem doplňovat. Oba máme u služby dětem srdce, a to nás spojuje. Společná služba také znamená, že se bavíme o „pracovních“ věcech, i když jdeme třeba na rande. Ale jelikož nám to ani jednomu nevadí, nevidíme v tom problém. Je to prostě samozřejmá součást našeho života.
———
Více se o nakladatelství dozvíte na www.samuelcz.com/shop