Chmýří

Filip Jeřábek

Život není zlý, je plný naděje, co objeví se nečekaně, dřív než se kdo naděje.

Jen je někdy těžký a na kolena nás přinutí, ale i na největší beznaděj stačí jedno fouknutí.

Tak na to koukni trochu z výšky a foukni do pampelišky.

A pozoruj chmýří, kam asi míří.

Pár jich letí jen krátce a přistanou doma na zahrádce.

Aby nám připomněly radost z věcí nejvšednějších,

stále před očima a přitom ze všech nejvzácnějších.

Jiná zas na dvorky a balkony našich blízkých letí

s voláním o pomoc a touze po objetí.

Některá přiláká vůně a v rozkvetlých sadech se uchytí,

protože i z bolesti může vyrůst krásné kvítí.

Další letí daleko, daleko do polí, kde, co kdysi bolelo, postupně přebolí.

Občas nějaká vyroste i na zvláštním místě, kde bychom pampelišku nikdy nehledali.

To aby nás povzbudila, abychom se nikdy, nikdy, nikdy nevzdávali.

Pak je tu spousta těch, co nikdy nevykvetou a nedoletí, kam by chtěly.

Tak to chodí, hlavu nevěšme, aspoň jsme se s nimi hezky proletěli.

Život není beznadějný, protože za každou zvadlou pampeliškou je stovka nových chmýříček, které nesou nové příběhy.

Tak jen foukni.

tabita 3/2026