Ing. arch. Martina Hroteková

Když mě paní redaktorka oslovila s námětem napsat článek do Tabity, měla jsem z toho velkou radost. A když jsem se zároveň dozvěděla, že po patnácti letech vyjdou už jen poslední dvě čísla, uvědomila jsem si spojitost s mým příběhem, který jsem pro vás připravila. To, co někdy vypadá jako konec, může být začátkem nového příběhu.

Už jako malá holka jsem toužila být malířkou. Ale nad mými dětskými sny převážily praktické úvahy, a tak jsem se vydala cestou, která spojovala umělecké a technické vzdělání – vystudovala jsem architekturu a po studiu začala v ateliéru navrhovat interiéry.

Byla jsem šťastná, když mi klienti zpětně zavolali, že se v novém bytě cítí dobře, a já vnímala, jak moc prostředí, ve kterém žijeme, a to, čím se obklopujeme, utváří naši mysl, naše návyky a mezilidské vztahy. A právě to, čím se obklopujeme, na nás působí mnohem víc, než si často připouštíme. Pokud je prostor dobře navržený, podporuje nejen setkávání a trávení společného času, ale i to, jak o něj budeme pečovat.

Pak se mi během krátké chvíle otočil život vzhůru nohama… Kvůli nemoci jsem postupně ochrnula. Bylo to pro mě a pro moje nejbližší velmi těžké období. Během týdne jsem musela ukončit rozpracované projekty a odmítnout všechny nové. Kvůli bolestem jsem nebyla schopná pracovat u počítače. Toto období přinášelo jedno bolestné uvědomění za druhým: už nevstanu ze židle, už nevyjdu schody, už se sama nenajím… A každé z nich bylo dalším krokem do beznaděje, zoufalství a čím dál většího strachu.

I když jsem tou dobou byla věřící, pamatuju si tohle období jako prázdnotu plnou otázek bez odpovědí, které by mi pomohly pochopit, co se se mnou děje. Za tu dobu mě ale několikrát přepadl silný pocit, že se mnou Bůh má ještě velké plány. Zahřálo mě to u srdce, a i když to tehdy u mě nebylo obvyklé, začala jsem se sama pro sebe usmívat.

Pamatuji si, jak mi přišla nahrávka kázání o uzdravení, a ta mi zásadně změnila pohled na svět. Dříve jsem se sama sebe stále ptala, proč se to vše děje zrovna mně a jestli je mou úlohou na tomto světě onemocnět a zemřít. Ale ta nahrávka a následná debata se sestrami ze sboru úplně změnily situaci – na otázku, jestli mě Bůh chce zdravou, jsem dostala jednoznačnou odpověď: „Ano, chce!“

Od té chvíle jsem se začala na svět dívat jinýma očima a můj stav se začal postupně zlepšovat. Tou dobou se mi podařilo zajistit i léčbu, kterou jsem už delší dobu sháněla – i když zpočátku jako samoplátce.

Zatímco do té doby jsem každodenně zažívala zklamání a uvědomění, o co přicházím a co nezvládnu, teď to bylo úplně jiné – bylo to, jako kdybych si pravidelně rozbalovala dárečky. Poprvé jsem se sama najedla. Dodnes si pamatuju, že jsem měla pizzu. 🙂 Poprvé jsem si sama vyčistila zuby. Pamatuju si, jak jsem začínala pomáhat v kuchyni s vařením. Po první oloupané bramboře jsem si připadala, jako kdybych složila vagón uhlí. Takhle to postupně šlo dál. Velkým zlomem byly Vánoce v roce 2024, kdy jsem zjistila, že zvládám psát, a udělala jsem tenkrát přání do nového roku, ve kterém se mi podařilo zase psát mým typickým písmem, které jsem si před dvaceti lety pojmenovala „marmeládový font“.

Jemná motorika se mi zlepšovala a během jara mi vyvstala v mysli věta, kterou mi jako malé říkávala paní učitelka ve výtvarce: „Martinko, ten tvůj talent je dar od Boha.“

A já si říkala, že pokud tomu opravdu tak je, měla bych se kreslení a malování opravdu začít věnovat. Rozhodla jsem se vylézt ze své ulity a vymyslela jsem svůj první produkt, kterým byl nástěnný kalendář. Když jsem kreslila první motivy, uvědomila jsem si, že chci skrze kresbu předávat nejen krásu, ale i poselství. A tak jsem začala do svých kreseb psát své oblíbené verše z Bible.

A v tu chvíli jsem si uvědomila – ano, tohle je to poslání, které celý život hledám, spojit krásu a víru.

Proto mi při navrhování interiérů záleželo nejvíc na tom, jak se v nich lidé cítí a co jim do života přinášejí. Proto mi moje první obrazy přišly „prázdné“, i když se prodávaly a u klientů měly úspěch.

A nezůstalo jen u kalendáře. Navrhla jsem i design pro hedvábné šátky, které nesou tajné a laskavé poselství pro ženy, které je nosí. Mezi lístky se skrývají povzbuzující verše. Červený má verše o lásce a jmenuje se Milovaná a modrý zase povzbuzuje a jmenuje se Pod křídly.

Zatímco jsem si dříve lámala hlavu nad tím, „co na to řeknou lidi“, a bála se vystoupit ze své komfortní zóny, tohle byl přímo skok. Nejenže jsem se měla začít prezentovat na sítích, ale velkým krokem pro mě bylo veřejně mluvit o své víře. Do té doby pro mě byla velmi intimní záležitostí, ale vnímala jsem, že tohle je moje cesta, a pokud se na ni chci vydat, bude to někdy výzva.

Touto tvorbou se u mě spojilo hodně myšlenek dohromady. Na živých akcích, kde jsem rozdávala karty se svou kresbou a biblickým veršem, jsem viděla, že i hodně nevěřících lidí si kartu vezme, prohlédne si ji a pak se překvapeně zeptají: „Jé, to je z Bible?“ A moc mě těší, že se Slovo takhle dostane i k lidem, které by samotné nenapadlo Bibli otevřít a klasická forma evangelizace je třeba neoslovuje.

Přijde mi, že umění může být takovým mostem, který lidi pozve tam, kam by se sami neodvážili. Někoho dojmou chvály, někoho zaujme obrázek.

A poprvé v životě mám jasno, že tohle je moje poslání a že v tomhle mám pokračovat dál…

Možná si někdo při čtení článku položil otázku, jak jsem na tom zdravotně teď… Momentálně jsem stále na vozíčku a na většinu věcí stále potřebuji asistenci, ale ty dárečky, kdy zvládnu to, co před měsícem ještě ne, si „rozbaluji“ stále. 🙂

Když se dnes ohlédnu zpátky, vidím, že se moje práce vlastně změnila méně, než by se mohlo zdát. Jako architektka jsem přemýšlela nad tím, jak prostředí, ve kterém žijeme, ovlivňuje náš každodenní život. Dnes přemýšlím také nad tím, čím se obklopujeme a co máme každý den před očima – a jak to může ovlivňovat náš vztah k Bohu. Věřím, že i malé připomínky víry uprostřed obyčejného dne nás mohou vracet k tomu, na čem nám skutečně záleží.

V příštím čísle bych ráda napsala více o spojení víry a krásy – o malých ostrůvcích víry, které můžeme mít kolem sebe během běžného dne. A právě jeden ostrůvek víry na vás čeká zde – můžete si stáhnout tapetu na mobil s veršem, který vás může povzbudit jen tak během dne.


https://artmartina.cz/

Tabita 3/2026